Zjistila jsem, že mi na blogu řádil nějaký šotek a nebo jsem prostě jen zapomnětlivá... ale objevila jsem tento článek, že je ve stavu konceptu. Přitom jsem měla zato, že už jsem ho dávno zveřejnila, ale asi jsem se uklikla. Fakt bych řekla, že už tu byl, a možná jsem ho omylem dala zpět do stavu konceptu... ale zase si říkám, že v tom případě by tam byl původní datum zveřejnění, a ne ten dnešní. No co se dá dělat. Pokud někdo z vás tento článek už viděl, tak se omlouvám, holt i mistr tesař se někdy utne... V tomto článku se vrátím ještě k mému oblíbenému Finsku. Nečekejte kvantum ohromujících informací, mám tu pár fotografií z cest po této zemi, takže to bude spíše jen tak k pokochání.
Do tohoto výběru jsem si nechala ještě nějakou fotku soba, kterému jsem tu už věnovala samostatný článek. Místní jsou na toto zvíře zvyklí, ale pro nás to byl zážitek.
Tady máte názornou ukázku toho, jak dokáže půlnoční slunce zabarvit krajinu. Foceno někdy mezi desátou a jedenáctou večer...
Proti slunci
Foťák mi to trochu přitmavil, ale povedlo se mi zachytit odraz půlnočního slunce na hladině.
Moje oblíbené břízy. Bříza je neoficiálně považována za finský národní strom.
Vodní hladina a velice jasné ráno
Tak toto je "karjalanpiirakka", český karelský pirožek. Je to tradiční finská pochutina ze žitného těsta, obvykle s rýžovou náplní, případně může být i bramborová. Podle mě se dají dobře doplnit jak něčím slaným, tak i sladkým. Já jsem si jich koupila celé balení a jedla je jen tak.
Borůvkový džus je tu běžně k dostání. To u nás jsem ho snad nikde neviděla. Pravidelně jsem ho popíjela, když jsme zrovna byli na ubytování.
Tuto fotku jsem pořídila na cestě z jednoho našeho výletu. Červená bouda s traktorem a břízy, tady tu poklidnou letní finskou scenérii jsem si zkrátka musela vyfotit.
Bylo to seskupení asi tří domků stojících kousek od hlavní cesty. Dál za domky bylo jezero. A nikde žádný plot.
A na závěr jedna fotka, která dokonale vystihuje letní pohodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat