Dneska to bude zase kočičí článek. Před pár dny jsem měla potíže s Koblížkem. Tedy ne že by náš zrzavý pan ředitel dělal nějaké problémy, tady ty potíže, o kterých se zmiňuju, jsou zdravotního původu...
Jednou ráno (když jsem předchozí večer usnula v obýváku) mě vzbudilo, jak Koblížek hrabe na stole, kde jsem měla položené krepové papíry. Než jsem se stihla zvednout z gauče, něco tam vyrobil a zase zmizel. Vstala jsem a šla se na to podívat... na jednom papíře byla taková miniaturní loužička, nebo spíše to bylo pár kapek.
Poškozený papír jsem vyhodila, stůl utřela a šla si udělat čaj. Jak jsem rozsvítila, tak jsem zjistila, že je taková miniaturní loužička v koupelně a pak ještě vedle jedné kočičí kadiboudy. To mi už bylo jasné, že je něco špatně. Pak jsem kocoura bedlivě sledovala a viděla jsem, že když šel na kočičí záchod, tak mu nešlo se vyčůrat.
Na veterině, kam bych jela normálně, měli otevřeno až odpoledne. Nechtělo se mi ale tak dlouho čekat, protože jsem měla strach, že by se to docela rapidně mohlo zhoršit. Obávala jsem se, že to může být problém s ledvinami a tam vím, že to není radno podceňovat a také že se to v takovém případě může rychle zhoršit a důsledek může být katastrofální.
Hledala jsem, kam bych s kocourem zašla a objevila jsem jednu ordinaci kousek od domu. Měli otevřeno už ráno, tak jsem tam volala, jestli můžu přijít s kocourem. Během chvilky jsem vyrazila s domu, i s Koblížkem v přepravce. Musím říct, že i na ten kousek se dost pronesl. V čekárně zrovna nikdo nebyl, tak jsme šli hned na řadu. Váha ukázala, že Koblížek má sedm kilo. Pan doktor byl taktní a jen řekl, že je ho pořádný kousek. Po vyšetření dostal Koblížek dvě injekce a já úkol - donést vzorek kocourovy moči. Pokud by se do určité doby vůbec nevyčůral, měla jsem se ozvat a domluvil by se další postup.
Odebrat vzorek se záhy ukázalo jako oříšek, protože Koblížek šel na kadiboudu několikrát, ale buď z toho nic nebylo, nebo jen velmi málo. Celé dopoledne jsem ho sledovala a chodila za ním s plastovou miskou Až po dvanácté se mi podařilo zachytit pár kapek. Tu trošičku jsem přelila do zkumavky a poslala foto veterináři, zda to bude na rozbor stačit. Ten je totiž u jakýchkoliv potíží s močovým ústrojím docela podstatný. Odpoledne jsme měli přijít. Vyšetřením se zjistilo, že močový měchýř se nezvětšil a je o něco menší.
Kdyby se Koblížek vůbec nevyčůral, hrozilo by mu zavedení močového katetru, což by znamenalo zákrok pod nárkozou. Pan doktor vyhodnotil, že se pokusíme vyřešit to konzervativní cestou. Dostala jsem tedy sirup, který dávám jednou denně a pastu, která má upravit ph moči, tu dávám dvakrát denně. Opravdu se mi ulevilo, že se kocour tomuto zákroku vyhnul... dostal by potom límec a myslím, že by z toho byl dost nešťastný a také bych s ním musela zůstat doma. Ten den jsem totiž měla noční.
Dostala jsem za úkol kocoura pozorovat, jestli mu léky uleví a do večera se vyčůrá. Kdyby ne, tak by na katetr šel stejně druhý den. V práci jsem se domluvila, zda bych mohla dojet později a hlídala jsem kocoura. Dala jsem mu pastu a když se později aspoň trochu vyčůral, mohla jsem vyrazit a jet z domu. Nemohla jsem se dočkat konce směny, až ráno zase pojedu domů, abych Koblížka zkontrolovala.
Když jsem přišla domů, viděla jsem, že je trošku načůráno na plastové podložce na chodbě. Tu jsem tam dala schválně. Když mají kočky různé močové obtíže a samotné čůrání je pro ně nepříjemné a bolestivé, tak si tady to negativní spojí se záchůdkem a mají tendenci pak chodit jinam. To jsem viděla i u Koblížka, že se snaží na různých místech. Pro tyto účely jsem na různá místa rozestavěla plastové tácy, lavor a podobně, aby měl kocour kam jít. Jednou dokonce použil ručník, který spadl z háčku na zem.
Nebylo to příjemné ani pro mě, ale věděla jsem, že to nedělá schválně, no ani jsem se nemohla na něj zlobit. Tím jak čůral dost málo a nebyl to ten obvyklé proud, tak mu občas nějaká kapka ulpěla na srsti a pak někde skápla na zem. V tady té situaci to pro mě znamená více uklízení, ale to se nedá nic dělat. Musíme vydržet. Poctivě dávám kocourovi sirup i pastu a snažím se ho hodně rozptylovat. Čeká nás ještě kontrola, tak jsem zvědavá na výsledky. Už teď je ale znát, že je Koblížkovi lépe. Když jde na záchod, tak už je toho o něco více, takže se to pomalu zlepšuje. Třetí den po návštěvě veteriny dokonce vylezl na nejvyšší stupínek škrabadla.
Byl to pro mě takový výdaj navíc, ale nelituju ani koruny a dala bych za kocoura i několikrát víc, jen aby byl v pořádku. O kocoura jsem se fakt bála a když mi bylo řečeno, že to je "jen" zánět v močových cestách a ne kameny nebo problémy s ledvinami, tak se mi opravdu ulevilo. Tak nám držte pěsti, ať se tento problém podaří zdárně překonat. Když jsem Koblížka doma dala do přepravky, byl strašný řev a za každou cenu chtěl ven. V ordinaci byl ale moc šikovný a nechal se vyšetřit, takže ho musím moc pochválit. A ještě větší pochvalu si zaslouží za to, že podávanou pastu už dokonce baští sám, když s tím přijdu. Samozřejmě nejdříve ji nechtěl, takže jsem pastu musela nabrat do plastové stříkačky a dávat mu ji rovnou do tlamičky, i když se mu to zrovna nelíbilo... ale co se dá dělat. Ovšem včera přišel obrovský zlom - když jsem se blížila s pastou ve stříkačce, Koblížek koukal nejdříve nedůvěřivě a už chtěl zdrhat, ale pak se sám natáhl, začal očichávat stříkačku a pak ji dokonce olíznul. Z toho jsem měla obrovskou radost, ten kocour je prostě pašák.
Žádné komentáře:
Okomentovat