Po finských cestách

 Ještě bych se vrátila k naší dovolené ve Finsku. Několikrát jsem se v článcích z jednotlivých míst zmiňovala, že i samotný přesun z místa na místo byl pro mě zážitek. Mám tu tedy pár fotek pořízených právě při těchto přesunech.

Po finských cestách jsme se pohybovali tímto autem, které jsme si půjčili v půjčovně rovnou na letišti v Rovaniemi. Člověk se tu samozřejmě může přepravovat autobusem nebo vlakem, ovšem auto vám v tomto dá větší svobodu.

Při cestách jsme se mohli jen kochat...

Nezřídka jsme míjeli nějakou vodní plochu, těch je tady opravdu požehnaně.

Při jednom našem výjezdu jsme narazili na úsek, kde se dělala nová cesta. Kus jsme jeli po úseku, kde byl povrch vozovky odstraněný...

Potom jsme na jednom místě stáli, protože tam zrovna byla všelijaká technika, makalo se a přijelo pro nás speciální vozidlo, myslím, že něco jako "zpomalovací vůz". Na pokyn jsme se my a ještě několik dalších aut vydali za tímto vozidlem, abychom přejeli po průjezdné polovině silnice. Fronta čekajících aut na průjezd nebyla ani zdaleka tak dlouhá, jako by byla u nás.

Hustota infrastruktury je tu nižší, než jak ji známe u nás. Občas potkáte nějaké auto, ale pak můžete klidně ujet kus cesty a nikde nikdo. Zvlášť pokud vyrazíte mimo město. No a tady v severním Finsku bych řekla, že to platí dvojnásob.

Prostě si tak v klidu jedete a kocháte se, občas se objeví nějaká odbočka, nebo zastávka. Tato byla velice vkusná v podobě typické červené chatky... ale spoustu zastávek značila jen prostá žlutá cedulka s vyobrazením autobusu. Tomu jsem říkala zastávka uprostřed ničeho.

Jeden z mnoha malebných pohledů, co se nám naskytl během cesty.

Některé odbočky z hlavní cesty vypadaly spíše jako cesty do lesa a tak mě fascinovalo, když jsem tu viděla i poštovní schránky. To víte, že jsem hned přemýšlela, jaké to je, bydlet na takovém místě.

Cesty ve Finsku jsou v docela dobrém stavu, i když některé nejsou zrovna dvakrát frekventované. Takovýto pohled se vám tu naskytne docela běžně. V dálce v protisměru jedno auto, v pruhu před vámi pak dlouho nic. Musím říct, že je to fakt pohoda. Na některých úsecích je maximální povolená rychlost 100 kilometrů v hodině, ale většinou je to 80. Asi aby se člověk mohl kochat. Také tu člověk musí dávat pozor na soby, kteří se rádi motají kolem cest. No a jak jsem výše zmiňovala opravovaný úsek cesty, večer jsme tudy projížděli zase zpátky, bylo už po šesté hodině a představte si, že tady se ještě makalo. Nevím, jestli je to tady tak běžné, ale překvapilo mě to.