Ňufák a krabice

 Jako každý měsíc, jsem i tento objednávala kočkám krmivo. Když jsem balík měla doma, otevřela jsem krabici a rovnou kočkám jednu konzervu dala. Nějak jsem ale neměla prostor na to, abych vše vybalila a roztřídila do regálu, kde mívám krmivo uložené. Jen jsem vždycky vzala to, co jsem zrovna kočkám chtěla dát a krabice ležela asi tři dny v kuchyni.

Byla ale pod pečlivým dohledem. Ňufák totiž chodil kolem, strkal do krabice čumák a když jsem byla zrovna v kuchyni, tak v ní i ležel. Jako kdyby si nemohl lehnout kamkoliv jinam. Ale krabice je prostě krabice a co na tom, že není prázdná.

Tady se otočil čelem k lednici a já v ní viděla jeho odraz.

Pak jsem v odrazu viděla, že má trochu otevřenou tlamičku... to jak pořád něco komentoval.

Z neustálého vrtění se na krabici si Ňufák pořádně zívl.

Hledání nejvhodnější pozice občas chvíli zabere, to víte, není to jen tak. Mourovatý výlupek tady zapadl hlavou hloub do krabice a zadní tlapka mu přitom vyčuhovala ven... a vůbec mu to nevadilo.

A nebo že by to bylo lepší takto?

Po všem tom vrtění a otáčení se Ňufák nakonec otočil zase čumákem k lednici... takže jsme byli zase tam, kde na začátku. Musel vyzkoušet, co je nejlepší. A kdo ví, jestli si neříkal, už aby ta krabice byla prázdná. Vyprázdnila jsem ji ještě ten den a veškerý obsah jsem srovnala do poliček v koutku. Tentokrát nám nic v objednávce nechybělo.