Dnes tady mám jeden kočičí příběh ze života a rovnou vám prozradím, že to je příběh se šťastným koncem. Byla jsem toho účastníkem a jsem moc ráda, že to takto dopadlo.
Jak už někteří asi víte a občas se tady o tom zmíním, pracuju na brněnském letišti. Z práce mívám různé zážitky a tady ten je rozhodně top. Pár lidí se zmínilo, že tu vidělo nějakou zrzavou kočku a jestli jsem ji už také viděla. Rozhlížela jsem se tu, ale kočka nikde, tak jsem si říkala, že šla asi zase o dům dál.
Teď na noční směně, zrovna když jsem se chystala přesunout se na halu na odbavení, mi odtud volal kolega, že se tady pohybuje kočka. Na to jsem ihned vyrazila, abych zjistila, jaká je situace. To víte, že mě to samozřejmě zajímalo.
Prošla jsem přes odbavení do neveřejné části odletové budovy ven a u východů, kterými chodí cestující k letadlu, se opravdu pohyboval zrzavý kocour. Jaké bylo moje překvapení, když za mnou na zavolání přišel. Drbala jsem ho a byl velice spokojený, málem mi vylezl až na rameno.
Bohužel jsem musela zpátky na odbavení, ale ve volných chvílích jsem chodila nakukovat, jestli tam ještě někde. Pořád tam byl, tak jsem za ním vždycky na chvilku zašla. Až pak ráno, kdy už skončilo odbavení (které bylo mimochodem opět výživné, protože někteří lidi prostě mají potřebu chovat se jako totální kreténi) a všichni cestující byli pryč, byl pryč i kocour.
Bylo mi to líto a zároveň jsem přemýšlela, kde asi je. Při cestě domů mě napadlo podívat se na facebooku na stránky, kde jsou kočičí záležitosti z Brna a okolí a tam jsem objevila inzerát ze stránek "Psí detektiv", kde byl kocour, co vypadal jako ten na letišti. Lokalita, z které pocházel, byla kousek odtud, takže bylo možné, aby to byl on... a seděl také popis, hlavně to, že kocour je přítulný.
Nedalo mi to a na uvedené číslo jsem poslala sms, že jsem viděla tento inzerát, a také, že kocoura odpovídajícího popisu jsem viděla na letišti. Ozvala se mi paní, že je to dost možné, že se tam už jednou zatoulal a tehdy skončil v útulku městské policie. Poslala jsem jí fotografie s tím, že informuju kolegy, co jsou zrovna v práci.
Tak jsem volala do práce, že ten kocour, který byl spatřen, má majitelku.. Dala jsem jim instrukce, ať se po kocourovi dívají a pokud se objeví, ať se ho pokusí odchytit a v případě úspěchu mi zavolají. Normálně si po noční vypínám na telefonu zvuky, ale tentokrát jsem je nechala zapnuté. Stejně jsem nespala, protože jsem byla napnutá, jak to dopadne. Po osmé hodině mi volali, že se kocoura podařilo chytnout, tak jsem řekla, ať ho zatím někde zavřou.
Na to jsem se spojila s paní, které se podařilo domluvit si volno z práce a mohla si tak tuláka vyzvednout. Dala jsem jí instrukce k vyzvednutí kocoura a poprosila ji, ať mi pak jen pošle zprávu, jestli se zadařilo. Pak jsem ještě na vrátnici volala, že paní si pro kocoura přijede. Nakonec jsem usnula až v devět hodin a spánek po tom všem teda nic moc, ale když jsem po probuzení našla na telefonu zprávu, že kocour už je doma, tak se mi opravdu ulevilo a hned jsem měla lepší náladu. V tu chvíli mi úplně přestalo vadit, že jsem se moc dobře nevyspala a že musím jít ještě na jednu noční směnu.
Důležité je, že se kocour dostal v pořádku domů. Tady to pro něj nebylo úplně příznivé a bezpečné prostředí a to nemluvím o tom, jak se někteří lidé umí chovat ke zvířatům. Jen mě trochu mrzí, že se nikdo k ničemu neměl a nikoho to moc nezajímalo... prostě ignorace a nezájem vládne. No, alespoň, že mi řekli, že tady ten kocour je, kdo ví, jak by to jinak dopadlo. Jsem ráda, že se v řadách kolegů našli takoví, které neobtěžovaly mé ranní telefonáty na vrátnici kvůli kočce, protože někteří by byli schopní nad tím mávnout rukou a vůbec se po nějaké kočce nedívat. Ale nakonec to dopadlo dobře, a to je hlavní. Kocour se dostal zpět k majitelce a byl ušetřen cesty do útulku. Jen jsem si opět udělala obrázek, jací lidi jsou a trochu mě mrzí, že hodně takových lidí mám ve svém okolí. Ale mě může hřát pocit, že jsem pro to něco udělala, ten pocit je k nezaplacení. Někdy prostě stačí jen dívat se kolem a nebýt lhostejný.
Lili, to je tak dojemný příspěvek. Takových krásných příběhů jen houšť. Představuji si celou tu záchrannou akci a jsem moc ráda stejně jako ty i paní, že je kocourek zpět doma.
OdpovědětVymazat