Červencové čtení s Mímou

 Další měsíc nám uběhl a máme tu opět čtenářský přehled. A jako už tradičně je to s Mímou :-) Moje knihovnická asistentka u toho nesmí chybět... i když tentokrát to měla skoro bez práce.

A proč píšu, že to měla paní kočka téměř bez práce? Tak si představte, že za celý měsíc jsem přečetla jen jednu knihu. Tak trochu jsem čekala, že letní měsíce budou slabé a zdá se, že to padlo na červenec. Za minulý rok jsem v tento měsíc měla dokonce nulu.

Jak jsem se k počtu jedné knihy dostala? Přiznám se, že jsem z práce byla docela vyšťavená... odbavení takového Burgasu, Varny či Volosu je zkrátka vyčerpávající, protože velká část lidí, co do těchto destinací lítají... no škoda mluvit. Zkrátka po něčem takovém nemám na čtení kapacitu, protože musím regenerovat své mozkové buňky, které mi během takových odbavení odumírají.

Pak jsem se chystala na dovolenou, měla jsem toho plnou hlavu a zrovna tak po návratu z dovolené. Zpátky jsem se adaptovala do zdejšího prostředí a do práce a na konci měsíce mě navštívil jakýsi moribundus. (Ach ta všudypřítomná klimatizace.) Měla jsem sice rozečtenou jednu knihu, ale tak v půlce jsem zjistila, že bych si asi chtěla číst něco jiného a to jsem také udělala.

Takže jednou jedinou přečtenou knihou za červenec je Syn boha hromovládce, kterou napsal finský autor Arto Paasilinna. Stejně jako ostatní autorovy knihy byla i tato spíše tenší (cca nějakých 200 stran). Byla napsána v roce 1984 a děj se odehrává ve Finsku. Rutja, syn boha Ukka hromovládce, je poslán na zem, aby Finům vrátil víru ve staré bohy. Setká se Sampsou Ronkainenem, který provozuje nepříliš prosperující starožitnictví v Helsinkách a také přebývá na farmářské usedlosti, která už dávno není to co bývala. Aby Rutja svou mohutností neděsil obyčejné lidi, vymění si ti dva tělo.

Od tohoto autora už jsem něco četla, takže jsem věděla, do čeho jdu. Kniha to byla docela humorná, čtivá a zkrátka taková odlehčená... ostatně jako další díla tohoto autora. Tuto knihu je nutné číst trochu s nadsázkou, protože tak je i psána. Díky svému rozsahu a nenáročnosti ji zvládne i méně zdatný čtenář. Za mě je to ideální odpočinková četba.

Tentokrát to bylo s Mímou velice jednoduché, protože se zrovna motala v obýváku. Natáhla jsem deku, umístila tam knihu, řekla "Mímo, hop" a Míma vyskočila na gauč. Trochu jsem ji podrbala a ona se uvelebila ke knize. No, spíše se tak trochu válela, ale to není nic neobvyklého. Paní kočku opět chválím za spolupráci no a kocouři, tak ti se podle očekávání ani nezvedli.

S jednou knížkou to tady vypadá docela skromně, ale někdy to tak prostě je. Necháme se překvapit, jaký bude v tomto směru srpen. Dokonce jsem si nepořídila ani žádnou novou knihu, nějak na nákupy nebyl prostor. Neříkám, že jsem se po ničem nedívala, jen už zkrátka nic nedoputovalo ke mně domů.