A po sauně šup do jezera aneb relax po finsku

 Už jste byli někdy v sauně? Pokud byste odpověděli záporně, Finové by nad tím zřejmě kroutili hlavou. Saunování je v této zemi řekla bych neodmyslitelnou součástí života a vlastně až kulturní záležitostí. V této zemi, která má zhruba pět a půl milionu obyvatel, jsou přibližně tři miliony saun, což je neskutečné číslo. Když už jsme tady byli, tak jsme prostě nemohli nevyužít saunu.

Zvlášť, když byla k dispozici u našeho ubytování. Vždy večer jsme jedli venku, saunovali a osvěžovali se v řece. Ano, i já, která normálně nechce vlézt do bazénu, v kterém má voda méně než 26 stupňů, jsem se po sauně okoupala v řece.

Takto jsem saunu fotila ráno, tichou, klidnou a čekající.

A tady už se večer v sauně zatopilo, abychom ji mohli využít. Možná bychom na této naší dovolené stihli navštívit více míst, zvlášť, když bylo pořád světlo, ale my jsme se už těšili na tu večerní pohodu a saunování. Po sauně jsme se osvěžili v řece, i když to stálo trochu sebezapření, protože co si budeme povídat, ta voda nepatřila mezi nejteplejší. Řeka Ounasjoki, která je dlouhá 340 kilometrů a ve městě Rovaniemi se spojuje s řekou Kemijoki, od října do května zamrzá, tak co asi může člověk čekat, že?

Ovšem taková koupel v řece tomu všemu najednou dodá úplně jiný rozměr. Takový rozměr, že najednou jste schopní si naplno vychutnat tu téměř hmatatelnou pohodu a také chápete, co na tom ti Fini mají a celkově prostě porozumíte finskému létu. Když jsem do vody lezla podruhé, už mi to ani zdaleka nepřišlo tak strašné. Pojídali jsme různé pochutiny a pak jsme si také otevřeli místní pivo značky Karhu. Jistě by někteří všeznalí světoběžníci nad tímto pivem ohrnuli nos, a že je to komerční a blá blá blá, ale protože už jsem toto pivo ochutnala dříve, byla to taková jistota. K tomu všemu se to zkrátka hodilo.

Pohled na "chatku" našich sousedů. V průběhu našeho pobytu se nám tam vystřídali. Byl tady klid a nikdo nedělal bordel, což je v mnohých našich kempech nemyslitelné. Druhým sousedem byl Sergej se ženou a večer měli trochu puštěnou hudbu, ale nijak mě to nerušilo. Seděla jsem venku, nohy natažené, poslouchala jsem hity a jemné šplouchání vody a vychutnávala si půlnoční slunce.

Toho jsem se nemohla nabažit. Prostě jsem jen tak seděla, existovala a pozorovala okolí. Byla to nepopsatelná pohoda a kdybychom neměli následující den program, byla bych schopná tam kynout snad až do brzkých ranních hodin. Prostě úplná oáza klidu a míru.

Nakonec jsem se ale vždycky nějak dokopala k tomu jít si lehnout a usnula jsem jako nic. Chodili jsme spát tak mezi půlnocí a jednou hodinou. Dřív se mi ani nechtělo a hlavně mi přišla škoda večer brzy zalehnout, když bylo tak krásně. Tady je pohled na naše bydlení, fotila jsem to kolem půlnoci. Foťák mi to trochu přitmavil, ale pořád můžete vidět to světlo.

Možná se budu zase trochu opakovat, ale je to prostě nádhera a doporučila bych to každému.