Jak se mají moji pomocníčci

 Mezi vším tím cestováním se zase podíváme domů, jak se mají moji milí kočičí pomocníčci. Jak sem dávám články z cesty do Finska, tak se mi tady zatím nakupilo kvantum kočičích fotek. Je jich fakt hodně, tak aspoň pár jich sem dám, protože by bylo škoda je nevyužít :-)

Zase jsem nachytala Mímu na knihovně. Je to prostě kočka knihovnická. Někdy když má dovádivou náladu, tak tady lítá, pak ze země vyskočí na škrabadlo a odtud je to už jen kousíček na knihovnu. Asi je odtud dobrý rozhled po obýváku, ale také z okna na ulici. Někdy se Míma nahoře točí a loví svůj vlastní ocásek a já jen trnu strachy, aby neslítla dolů.

Někdy, když jdu domů, se mi naskytne tento pohled... Občas mě tak někdo vyhlíží. Když přijdu k onu, ten kdo na něm sedí, ihned zbystří a když se pohnu, už letí ke dveřím. Prostě hurá, panička se nám vrátila.

Většina koček má krabice ve velké oblibě a ty moje nejsou výjimkou. Například tady ta krabice z Globusu na nákup je hit. No, na nákup, teď už je to spíše krabice na kočku. Je využívaná na odpočinek nebo na hraní. Když to Mímu popadne, skočí do ní a točí se v ní jako vrtule. Do krajů zatíná drápky a kope zadníma nohama. Když jí tam hodím nějakou hračku nebo mou gumičku do vlasů, to je teprve rachot.

Je to neuvěřitelné, ale i Koblížek, ta naše líná dýně, si někdy hraje. Ho moc věcí nezajímá, ovšem tady to opeřené mávátko z posledního nákupu na Zoohitu ho dovede zaujmout a rozproudit.

Párkrát s tím zašustím a Koblížek zbystří. Mávám kolem něj a on u toho srandovně poskakuje a ještě si k tomu i zafuní. Pak se svalí a šermuje kolem sebe tlapkama ve snaze ulovit hračku. To víte, že ho za to vždycky pochválím, protože on je jinak hrozně líný a jeho nejoblíbenější aktivita je prdolit se paničce za zadkem.

Kuk! I Koblížek má rád krabice a tady ta má na bocích ještě takové otvory, takže z toho má takovou pozorovatelnu. Je to bezva schovka, ale samozřejmě mu na to vždycky hned přijdu.

Stejně tak jsem ho odhalila, když se schovával na židli pod stolem. Prozradil se sám, když zamrčel, jak jsem procházela kolem. Jinak bych nevěděla, že tam je. Na podsedáku je pohodlné poležení.

A tady je Ňufák, rozvalený na peřině. Rozplácne se tam a já pak nemůžu ani ustlat. Ale jemu je to asi jedno. No co se dá dělat, přece takovou unavenou chudinku nevyženu.

Pohoda na gauči, to musí být.

A tady Ňufák mžourá, stejně jako já, když se vzbudím a nechce se mi vstávat. No, jaká panička, taková kočka. Rádi odpočíváme, neradi vstáváme, po noční se nám nechce z postele a nemáme rádi, když nás někdo budí... s Ňufákem si prostě rozumíme.

To je zívanec! No jo, když se nechce, to je horší, než když člověk nemůže, jak já říkám. Zalehnout paničku a je to. Možná by se podle tady těch fotek mohlo zdát, že Ňufák je lenoch lenošivý (někdy trochu ano), ale ve skutečnosti je to nejaktivnější kočka v naší domácnosti. Jen ty svoje lumpárny vyvažuje také odpočinkem :-)