Pozdrav od polárního kruhu

 Říkáte si, co to je za název článku a jaký zase polární kruh? Tak prosím pěkně tímto zahajuji sérii článků o dovolené ve Finsku. Možná si ještě pamatujete report z prosince o návštěvě Helsinek, hlavního města této severské země. Opět vítejte ve Finsku, tentokrát se ale podíváme o něco výš...

Většina lidí jede v létě k moři no a u nás nějak vzniklo, že se pojedeme podívat na pár dnů do Finska a tentokrát rovnou k polárnímu kruhu. Možná to zní trochu nezvykle a spousta lidí se tváří, jako kdybychom jeli na opačnou stranu planety a přitom Finsko je pořád Evropa. K cestě jsme využili leteckou dopravu, letěli jsme z Prahy do Helsinek a tam přesedali na vnitrostátní let do Rovaniemi.

Je mi jasné, že každému vyhovuje něco jiného, ale z mého pohledu je to velice zajímavá země. Přišlo mi, že někteří lidé ani pořádně neví, kde Finsko leží a pořád dokolečka jsem poslouchala otázky, jestli tam nebude zima a jaké bude počasí. Také mi říkali, že bych si určitě měla vzít teplé oblečení... ale já jsem celou dobu prostě nějak věděla, že ho nebudu potřebovat.

Finské léto nás přivítalo v celé své parádě, tak krásné, jak jen tu může být. Vychytali jsme tu pravděpodobně nejteplejší dny, jaké tu můžou být. Po celou dobu pobytu se teploty pohybovaly v rozmezí 25 až 28 stupňů. To už bych u nás hučela, jaké je vedro, ale tady se to nějak lépe snášelo. Také jsme sem jeli v období, kdy tu člověk může zažít "půlnoční slunce"... slunce se večer sice skloní k obzoru a ztratí se z dohledu, ale pořád je světlo.

Těžko se to všechno popisuje, nejlepší je, když to člověk zažije na vlastní kůži. Neuvěřitelný klid, nekonečné lesy táhnoucí se krajinou, čistý vzduch, velké množství jezer... Zkrátka to má tady úplně jinou atmosféru, než na co je člověk zvyklý z domova. Nekonečné cesty táhnoucí se do dáli, autobusové zastávky uprostřed ničeho, břízy, kam se podíváte, v lese mraky borůvkových keříků a občas v protisměru potkáte místo auta soba, jak nevzrušeně kráčí kupředu. To všechno a ještě mnohem více je Finsko.

Návštěva hlavního města na jihu je sice fajn a rozhodně je tam co k vidění, ale určitě stojí za to vyrazit i někam dál a mimo město. To pak člověk zažije to správné Finsko. Jsem ráda, že jsme jeli právě sem. Kromě spousty zážitků a inspirace na další cesty jsem si odsud odvezla znalost několika nových finských slovíček, suvenýrů, včetně popálení o kovový kbelík v sauně a slušný počet štípanců, a také přes šest set fotek. Nejsem člověk, co by fotil každou věc, kolikrát se radši prostě jen dívám, ale tady jsem cvakala snímky jako divá.

Pomalu vstřebávám všechny ty zážitky a přemýšlím, jak takové kvantum fotek roztřídím. Budu muset hodně vybírat, ale to mi nevadí, aspoň se k tomu všemu zase vrátím aspoň takto. Za mě dostává Finsko rozhodně palec nahoru. I když místní komáři především v lese dostávají své pověsti a jsou dotěrní stejně jako Ňufák, když na lince krájím maso... Kdybych si musela vybrat, že dokonce života už můžu cestovat jen do jedné země, bude to právě tato země tisíců jezer. Vždycky se z cest těším domů, ale tady se mi skoro ani nechtělo odjíždět. Kdybych neměla doma kočky, tak nevím nevím. Jediné, s čím mám po návratu trochu problém, je naladit se na naše podmínky a mentalitu. Proto jsem ráda, když i tentokrát mám ještě pár dnů volna, abych to všechno mohla vstřebat. Proberu se hromadou fotek a vy se zatím můžete těšit na můj report z cesty :-)