Dobré kočičí ráno

Jaké míváte ráno? A máte rádi vstávání? Já teda ne a moje kočky tomu také nefandí. No, já se jim vlastně ani nedivím, kdybych byla kočka, ráno bych se určitě nikam nehrnula...

U nás dost záleží na tom, zda je ráno, kdy vstávám normálně na denní směnu, vracím se z noční a nebo jsem prostě doma. Když se vracím z noční, někdy už jsem netrpělivě vyhlížena. Vidíte, jak tam Ňufák načuhuje?

Ráno po noční probíhá doma velká čichová kontrola, hlavně když přinesu něco na oprání.

Ale ať je jakékoliv ráno, nikdy se to neobejde bez krmení. Kočky už poznají, že se bude chystat bašta, takže se srocují v kuchyni. No a je jasné, že po jídle se také musí umýt. Tady Míma dokonce několikrát olízla Ňufáka. Kožich se zkrátka musí udržovat.

Když si jdu po noční lehnout, je velká tlačenice o místo na mém polštáři. Začal s tím Koblížek, který si dřív jednou za čas takto lehával ke mně. Ale teď, jak jsou na polštářích nové povlaky, je o ně velký zájem. Takže kdo dřív přijde, ten dřív leží...

Dokonce i Míma začala chodit na polštář. Tady se tváří hrozně důležitě a je srandovní, jak má jednu tlapku nataženou a druhou schovanou. Ta ráno čeká na posteli ještě než si jdu lehnout.

Někdy takto sedí na nočním stolku jako hříbek a čeká, až ji zavolám. To pak radostně zavrká a skočí za mnou.

Koblížek třeba vůbec nemá rád vstávání. Když řeknu, že vstáváme, mrčí a háže ksichty...

Úplně nejlepší je zalézt si k paničce pod peřinu.

Nejraději máme ráno, kdy se nikam nemusí. To je ze všech rán nejlepší a myslím si to já i kočky. To je vám taková pohoda. Kočky krmím vždycky jako první a pak nachystám nám. Tady než jsem stihla donést ještě jeden malý talířek, už byla u stolu společnost. Samozřejmě si Ňufák musel sednout na moje místo, potvůrka jedna.

Když jsem doma sama, tak ráno po snídaní mívám blogovací chvilku. Otevřu si blog, přečtu komentáře, ostatní blogy a pak když je čas a chuť, napíšu nějaký ten článek. Někdy napíšu třeba i dva najednou, nebo aspoň vytvořím koncepty, kde si napíšu téma, naházím k tomu fotky a text doplňuju později. dělám si tak zásobu na dny, kdy vím, že na to nebudu mít prostor. Obyčejně se odněkud přihrne Koblížek a zrovna má největší pilno šlapat po stole. Občas kvůli němu musím posunout klávesnici, protože si na ni chce lehnout. Tady jsem zrovna dala do článku jeho fotku, tak byl spokojený, že je tam také. Pak dal pokoj a konečně se uvelebil.