Procházka Mariánským údolím

 Když je venku hezky, tak si to žádá nějaký výlet nebo procházku. Člověka to i tak nějak samo láká ven a nemusí to být ani nějak závratně daleko. Dnes vás vezmu na procházku k vodě, na samý okraj naší jihomoravské metropole.

Někoho by možná hned napadla brněnská přehrada, ale tam se nepodíváme, nebo alespoň ne dneska. Místem naší procházky bylo Mariánské údolí, což je nenáročný a také dobře dostupný cíl, dá se tu dobře zaparkovat auto nebo dojet autobusem. Na mapě jsem vyznačila, kudy jsme šli. Než jsme se otočili, z parkoviště jsme ušli cca tři kilometry, takže i se zpáteční cestou, to bylo celkem šest, ale ani mi to nepřišlo.

Člověk se tu má také kde občerstvit a my se ještě navíc zastavili na bobové dráze, kde jsme si dali jedno kolečko. No byla to jízda, i když jsme na vyznačených místech brzdili. Projet to v plné rychlosti, tak nevím nevím.

Potom jsme se ještě stavili na malé občerstvení a šlo se zase dál. Třeba tady jsem říkala, že bych se klidně vyvalila s dekou a knížkou. Docela dobře bych si to tady dovedla představit...

Je tady dokonce i knihobudka, což bych na tomto místě nečekala. Jen teda nevím, jestli do ní při velkém dešti nenaprší.

Mariánským údolí protéká potok Říčka a v letech 1953 až 1967 zde byly vybudovány tři vodní nádrže - U Kadlcova mlýna, Pod hrádkem, U Muchovy boudy. Neoblíbenější jsou první dvě nádrže, no my jsme šli až k té třetí. A byl tady opravdu klid, protože ne každý jde až sem. V letech 1949 až 1989 toto místo neslo název Gottwaldovo údolí. Kdyby jste šli podél Říčky dál a dál, dojdete k dalším dvěma nádržím, nebo rybníkům, chcete-li, a to Hornek a Pod Hádkem, ale to už je větší kus cesty a také to láká odbočit k některé z jeskyní, které se tady nachází.

Když se ale budeme držet vyloženě v Mariánském údolí, je to opravdu pohodlná trasa. Pokud si toto místo zadáte do vyhledávání na mapách, pravděpodobně si všimnete ikonek vozíčků... Tato trasa je totiž sjízdná i pro vozíčkáře. No a přesně u této fotky jsem začala litovat, že jsem si nevzala foťák... na vodě lekníny, přes stromy prosvítalo slunko... to by byl snímek jako vyšitý.

Až sem jsme došli. Tady ty rozcestníky mě baví, tak si říkám, až by člověk třeba došel, kdyby šel po barevně značené trase a u dalšího takového rozcestníku si vždycky vybral, kudy se vydá dál. Samotná Muchova bouda nebyla otevřena a myslím, že už ani není v provozu... což je škoda, protože zrovna tady bych se ráda zastavila a nějakou dobu pobyla. Na místě boudy dříve stávala pastouška a po první světové válce zde přebýval pan Tomáš Mucha. Kolem chodili ti, co mířili za prací do cementárny v Mokré a on jim zde nabízel drobné občerstvení. Místo má tedy nějakou historii, tím spíš mi přijde škoda, že už nefunguje. Podle rozcestníku je to odsud například půl kilometru ke zřícenině Horákovského hradu. My jsme se ale otáčeli zpět.

Na třetí nádrži byl v zadní části zákaz rybaření... no a tady jsem také viděla vodní ptactvo. Tady mi zrovna jeden pták uletěl ze záběru.

Pro příště už jsem poučená, že foťák se může vždycky hodit, i když jdete jen na procházku. Takto jsem měla jen telefon a to není nic moc.

A tady se mi povedlo zachytit toho darebu, co mi předtím uletěl. Ani nevím, co to je za druh a takto podle fotky to nepoznám. K procházce můžu toto místo jen doporučit, je to tu příjemné a narozdíl od naší přehrady tu není takový nátřesk lidí.