Červnové čtení s Mímou

 Co jsem sepsala můj květnový čtenářský přehled, mám pocit, že jsem se sotva stihla otočit a už tady naťukávám ten červnový. Nějak rychle to uběhlo a já jsem ráda, že jsem vůbec něco stihla přečíst. No a podle názvu asi už tušíte, kdo z mých kočičích asistentů byl zase u toho...

Samozřejmě mi asistovala Míma. Začala se kolem motat, už když jsem jednotlivé knížky hledala v knihovně. Dala jsem je do řady, zavolala na Mímu a ona hned vyskočila na gauč. Je to šikovná kočka a opět si zaslouží pochvalu. V červnu jsem stejně jako v květnu přečetla čtyři knížky. Na to že v práci už jela sezóna na plné obrátky, to považuju za úspěch, takže sebe bych měla také pochválit. Neříkám, že by na to čtení nebyl čas, ale někdy jsem po celém dnu v práci unavená a už na to jednoduše nemám kapacitu.

Nejdříve jsem sáhla po osmém dílu série Škola noci - Probuzená od P.C.Castové. Upíří internát a dávné magické síly, to byla četba mého čtenářského mládí a teď jsem to slupla jako malinu. Do konce série zbývají ještě čtyři díly a myslím si, že je letos určitě ještě přečtu. Někdy je totiž potřeba i něco nenáročného na oddech.

Nenasytní mrtví je druhý díl série "Strážkyně hrobů" od známé autory Darcy Coates. Od této autorky jsem četla už několik knih ze série o strašidelných domech. Někdo říká, že je to všechno na jedno brdo... svým způsobem ano, ale mně to nevadí, protože vím, co můžu čekat a tady ten typ příběhů si ráda přečtu, i když vím, že tam někde "budou bubáci". Tato série je o něčem jiném. Hlavní hrdinka má zvláštní nadání - může vidět duchy a umí s nimi komunikovat. Snaží se pomoci těm, které tady něco stále ještě drží a nemůžou tak úplně opustit tento svět. Přebývá v chatce po bývalém hrobníkovi v Blighty a život jí komplikuje především to, že po ztrátě paměti toho o sobě stále ještě spoustu neví... třeba to, kdo a proč po ní šel, když jedné deštivé noci prchala lesem ve snáze zachránit si svůj vlastní život. Tím právě začínal předchozí díl, kdy se Keira najednou objevila na hřbitově, kde našla úkryt a to ji v tu chvíli zachránilo. Myslím, že si ráda přečtu i další díly.

Třetí knížku mám zcela překvapivě z knihovny, a to Pod sněhem od Petry Soukupové. Od této autorky už jsem něco četla a opět mě to nezklamalo. Autorka má zajímavý styl psaní a dokáže psát i o naprosto obyčejných věcech. Třeba v této knize figurovala cesta části rodiny autem a rodinná oslava. Řeknete si, že jsou to naprosto normální věci, ale Soukupová i o naprosto běžných věcech a událostech píše takovým způsobem, že vás to prostě nějak zasáhne a nutí přemýšlet. Křivdy z dětství, nevyřčené výčitky, rozdíl mezi tím, co si člověk myslí a co pak řekne ve skutečnosti, nucení se k něčemu, vztahy mezi lidmi v jedné rodině, zklamání, vzpomínky, představy o životě a očekávání nejen od sebe ale i od druhých... toto a ještě mnohem víc tu člověk najde. Jak já říkám, je to trochu bolestné, ale až je to dobré. Knihy od této autorky můžu jen doporučit.

Zachtělo se mi cestování, tak jsem vzala do ruky knihu Finsko od společnosti Lingea. Tohoto průvodce jsem dostala na Vánoce a teď mi přišel vhod. Tady ty cestovatelské publikace mě baví. Sice si toho můžu spoustu najít na internetu, ale stejně ráda sáhnu po knize. Obsah je rozdělený podle jednotlivých regionů v této zemi a k tomu jsou ještě obecné informace o historii, zajímavosti a různé tipy na cestu, které by se mohly hodit. Samozřejmě nechybí ani fotografie, které jsou mnohdy opravdu působivé.

I za červen eviduju nové knižní přírůstky, a to dva. Zavítala jsem do malého knihkupectví, odkud jsem si už pár knih odnesla. Tentokrát jsem si vybrala čtení od českých autorek - Hana (Alena Mornštajnová) a U severní zdi (Petra Klabouchová). Myslím, že to byl dobrý výběr. Jen tedy netuším, kdy se knihy dostanou na řadu, protože pořád mám doma dost těch nepřečtených. V celkovém letošním přehledu zatím naštěstí převažuje počet přečtených knih nad těmi, které jsem si pořídila.

Mímulka samozřejmě nové knihy pečlivě prozkoumá. Asi je zvědavá, co jsem si to zase přinesla.

A to víte, že ani tentokrát dokumentace všeho přečteného a nového nebyla jen tak. Mímulka sice přišla, ale pak se u toho kroutila jako žížala. Vyžadovalo to hodně drbání, abych ji udržela aspoň chvilku na místě. Nakonec se to přece jen povedlo a to je dobře, protože co by to bylo za čtenářský přehled bez naší asistentky. A co vy čtete rádi cestovatelské publikace?