Kočky a hrášek

 Nedávno jsem si koupila vaničku hráškových lusků, jen tak na chuť. Bylo hezky a mě lákala ta zelená barva. Jen bych teda nevěřila, že i kolem takové obyčejné věci bude doma vzrůšo. Všechny kočky hned zajímalo, co zeleného jsem to přinesla...

Nejvíc zvědavý byl samozřejmě Ňufák. Jak vidí něco zeleného, tak to musí alespoň očichat a nejlépe i ožvýkat. Čichal a čichal a šťouchal do lusků tlapkou. Dokonce se pokoušel v tlamičce jeden lusk odnést. Je to opravdu mazaný zlodějíček, před ním nic není v bezpečí.

Hrachové lusky ho zaujaly natolik, že k nim nechtěl nikoho dalšího pustit. Každého vyháněl a seděl u nich jako pecka.

Koblížek se ale vyhnat nedal, a přece se také k luskům posadil... i když se to Ňufákovi moc nelíbilo. Zavládla chvíle napětí a bylo to nekompromisně z očí do očí, už jsem jen čekala, jestli z nějaké strany nepřiletí lepanec... ale naštěstí nepřiletěl.

Koblížek byl řádně vykulený.

Lusky musely projít přísnou čichovou kontrolou, bez toho to nejde. Takovou kontrolou prochází i většina nákupů, co donesu domů.

Ňufák se ale pořád motal kolem a v jednu chvíli se mi tak do záběru dostal jeho ocásek.

Míma kocoury jen sledovala ze své krabicové pozorovatelny...

... ale jen do doby, než jsem jeden hrášek vyloupla a prázdným luskem zatřepala. To paní kočka hned přilítla.

No jo, Ňufák nesmí chybět na scéně.

Kolik zájmu vzbudí hrachové lusky, to by jeden nevěřil.

Tady tyto fotografie nejsou ani zdaleka dokonalé, potřebovala jsem totiž hlavně zdokumentovat celou situaci a mobil byl po ruce. Některé snímky jsou dost přiblížené a ty kočky se skoro pořád hýbou. Tato fotka je ale významná svým obsahem. Zachycuje totiž Koblížka při nějaké aktivitě. On je opravdu neskutečně líný knedlík a pokud ho něco dokáže rozhýbat, tak to je opravdu něco.

Nakonec se u lusku sešla celá kočičí rada, a to už něco znamená. Samozřejmě jsem to pak uklidila, protože jsem neměla zrovna zájem najít lusk v posteli nebo na gauči... až tam by se totiž ve spárech nenechavých kočičích tlapek mohl dostat.