Když si pořídíte kočku...

 Pokud se stane, že si pořídíte kočku, tak vám to svým způsobem změní život. Kromě toho, že budete potřebovat nějaké věci přímo pro vašeho chlupatého společníka, bude i ten život takový, řekněme pestřejší.

Může se stát, že kočkám snadno propadnete. A ony jsou prostě takové své, pořád tak trošku tajemné a někdy také mají svůj názor. Pro lidi, kteří mají psychopatickou potřebu ovládat druhé a byli by nejradši, aby je všichni na slovo poslouchali a běda, když tomu tak není.... tak pro ty kočka není vhodným zvířetem. Kočky zkrátka mají svou hlavu, a to holt každý neunese.

Když kočce vynadáte, tak ona nesklopí pokorně hlavu, místo toho se na vás urazí, protože se bude cítit dotčená a nejspíše vám to dá patřičně najevo. Bít kočku opravdu nemá cenu. Pravděpodobně si z toho nic nevezme a akorát to naruší ten vztah. Vztah s kočkou je totiž o důvěře. Také je potřeba brát v potaz, že kočky můžou mít rozdílné povahy. Jsou takové, které se zvědavostí přivítají každou návštěvu a nebo naopak ty, co třeba mají nějakou špatnou zkušenost a za každým se rozhodně nehrnou.

Kdy si člověk pořizuje kočku, obecně se doporučuje, že je lepší vzít si takto dvě... pokud si tedy člověk neadoptuje zrovna takovou, která ostatní špatně snáší a vyloženě potřebuje být jedináček. No, já mám momentálně kočky tři a nemůžu si to vynachválit. Aspoň se nemusím trápit tím, že jsem dlouho v práci, protože vím, že ta moje smečka si spolu po dobu mé nepřítomnosti vystačí.

Jasně, někdo chce prostě jen tu jednu a přesto nejede vlak, ale jak se říká, jedna nebo dvě kočky - to už takový rozdíl není. A nebo, že jedna kočka navíc se vejde. Ale chápu. že někdo prostě nechce. Samozřejmě, čím více máte koček, tím více musíte mít nakoupit krmiva a steliva, což něco stojí. Když jich má člověk více, chce to tomu také uzpůsobit kočičí toaletu. Asi není úplně dobré mít například pro čtyři kočky jen jednu kadiboudu. Četla jsem, že se doporučuje mít o jeden záchod navíc, než kolik máte koček. To by znamenalo, že bych musela mít čtyři kadiboudy. Věci pro kočky a jejich toalety mám sice v malé samostatné místnosti, ale to by tady nebylo k hnutí. Vyřešila jsem to tak, že jsem pořídila ty největší záchody pro kočky, co jsem sehnala.

Základnu mají 60 x 50 centimetrů, a na výšku 45, což už jsou docela slušné boudy. Předtím jsem pro ně měla menší toalety a přišlo, že hlavně pro kocoury (jak jsou velcí) bylo nekomfortní se v tom otáčet. Pytel steliva do toho zahučí jako nic, však jich mám doma také pořádnou zásobu. Osvědčilo se mi dát záchody k sobě do elka a vchodem směrem ke zdi, a před ně ještě takovou podložku. Množství steliva rozneseného na tlapkách po bytě se tak snížilo na minimum, protože takto kočky po vykonání potřeby nevystřelí ze záchodu jako splašené.

No, takže to bychom měli záchody, stelivo, a krmení... Třeba misky s vodou mám dvě, protože kočky mají rády, když je k dispozici více zdrojů vody, i když jí moc nevypijí. Pak tu mám ještě skleněnou nádobu s řasokoulemi a ta u koček vzbudila opravdu velký zájem. Nevím, čím to je, ale všechny se k ní pravidelně chodí napájet. Možná jim to voda víc chutná, nebo se jim líbí to umístění v obýváku na stole, těžko říct.

S některými věcmi člověk musí počítat, pokud má doma kočku. Třeba květiny a kočky nejdou příliš dohromady. Teda ne že by kočky neměly rády květiny, řekla bych, že je to právě naopak a kolikrát je mají rády až moc. Pravděpodobně je bude lákat rostlinky okusovat. Takový Ňufák okouše všechno zelené, včetně petrželky, kterou si přinesu z obchodu... a proto už mám doma jen pár kaktusů a rýmovník. Jednou jsem měla bonsaj, jenže Ňufák jí začal věnovat velmi intenzivní péči, až z toho pošla. Také se může stát, že kočka nějaký květináč prostě shodí.

Další věcí, kterou jsem postupně opustila, jsou závěsy a záclony. Když se dostanou do nenechavých drápků, může to s nimi dopadnout špatně. A poplašenou kočku, která se zasekla drápkem a visí na závěsu, tak to opravdu nechcete. Kdysi jsem měla bíločernou kočku Hermínu a ta byla doma kápo. Několikrát jsem ji přistihla, jak sedí na okně a zcela systematicky vykusuje do záclon díry. Myslela jsem, že mě trefí, ale takto zpětně se tomu musím smát. Ona pak po mně loupla takovým pohledem, že jsem jí ani nemohla vynadat. Navíc se v tom drží prach a když se kočka o to otírá, pak jsou na tom i jejich chloupky. Také jsem zrušila koberce. I do těch se může zaháknout kočičí drápek a hlavně je to bez koberce v případě domácích mazlíčků jednodušší na údržbu.

I když jsem od některých věcí upustila, rozhodně nemám pocit, že bych tím o něco přicházela. Podle mého názoru je takový domácí mazlíček obohacující, můžete se spoustu věcí naučit, pobavit se a někdy se nebudete stačit divit. Pořiďte si kočku a už nikdy nebudete na téměř žádnou činnost v domácnosti sami... a také bude váš život o chlup lepší. Prostě... adoptuj kočku - zachráníš devět životů. Kočky umí být vděčné a také se umí přizpůsobit člověku. Třeba ty moje mě téměř nikdy nebudí a i když chodím spávat opravdu v rozdílných hodinách, tak ony zalehnout také. Prostě když jde spát panička, tak se spí a je jedno, kolik je hodin.

A na závěr bych si dovolila pár citátů o těchto stvořeních...

Čas strávený s kočkami není nikdy ztracen. (Sigmund Freud)

Žil jsem s několika zenovými mistry - všechno to byly kočky. (Eckhart Tolle)

Váš dům bude vždy požehnán láskou, smíchem a přátelstvím, pokud máte kočku. (Lewis Caroll)

I ta nejmenší kočka je mistrovské dílo. (Leonardo da Vinci)

Lépe je krmit jednu kočku než mnoho myší. (norské přísloví)

Mlha přichází tiše jako kočky. (japonské přísloví)

Jedině v tom domě bude štěstí a blahobyt, jehož práh překročí kočka. (ruské přísloví)