Někdy je to jinak

 Znáte to, když si něco naplánujete a pak je ve finále stejně všechno jinak? Někdy se to tak zkrátka stane a člověk ani neví, jak k tomu přišel...

Zima pro mě byla ve znamení odpočinku. Tak jsem si pomalinku začala přemýšlet o tom, co budu dělat, až se to venku trochu víc vyjarní. No a víte co? Pak jsem místo nějaké aktivity měla pořádnou jarní únavu, nebo v mém případě to byl spíše totální kopr. Prostě jsem chytla lenóru, jak já tomu říkám. No drželo se mě to asi týden, než to trochu přešlo. Vůbec nic se mi nechtělo a pořádně mě to nebavilo.

Pak jsem to nějakým zázračným způsobem překonala, pomalu jsem se začala ladit na jaro a dokonce jsem namalovala dva obrázky, které vám někdy zase ukážu. Byla jsem fakt spokojená, protože jsem dlouho nic nenamalovala, až teď. Přemýšlela jsem, co budu malovat jako další, měla jsem totiž vyhlídnutých několik předloh, které mi padly do oka. Nakonec jsem vymyslela, že to nechám, až budu mít zase chuť malovat, což snad bude brzo. Však ono si něco na to plátno cestu najde, ať už to bude tady ta beruška nebo cokoliv jiného.

Čekala mě cesta do Slavkova, kde jsem si potřebovala něco zařídit. Měla jsem v plánu, že se tam také trochu projdu, než mi pojede autobus nazpátek a při té příležitosti třeba pořídím pár jarních snímků. No ale co se nestalo. Ten den ráno jsem ještě ani neotevřela oči a už jsem slyšela, že venku prší. Jako zrovna, když jsem to měla tak naplánované, chápete to? Z focení teda sešlo, jen jsem vyřídila, co jsem potřebovala a nejbližším možným spojem jsem se vracela. Byla jsem ráda, že jsem si vzala zimní bundu a těšila se domů do tepla.

Je to krásná ukázka toho, že někdy věci nevyjdou podle plánu... a také, že se zima jen tak snadno nevzdává. Jen jsem si představila, že někdo v tomto dělá něco venku a úplně jsem se otřásla. Něco na té pranostice o březnu a lezení za kamna asi bude. V jednom z předchozích slunečných dnů jsme ale vyrazili ven, no vyhřívala jsem se jako ty moje kočky. Pozorovala jsem také letadlo, které mělo výcvik, a tak neustále kroužilo kolem. Měla jsem s sebou i foťák, tak jsem si říkala, že bych to vyfotila. V momentě, kdy se letadlo hodně přiblížilo, by to byly zajímavé snímky... ale víte co se mi stalo? Zjistila jsem, že baterie ve foťáku je vybitá. No chvíli jsem kvůli tomu hudrovala, ale co se dá dělat, že jo...

Na opravdové teplo venku si ale ještě budeme muset počkat. Možná bude zatím lepší si posedět někde vevnitř, u kávy a dortíku. Všechno to pěkně ladilo do červena, včetně mého kousku dortu. Kávu já moc nepiju, tu si dávám jen příležitostně. Letos sem ji měla zatím asi třikrát.

Ale ať je venku jak chce, může člověk alespoň plánovat, kam vyrazí. To úplně miluju, jezdit kurzorem po mapě a zkoumat různé ikonky a objevit tak třeba nějaké zajímavé místo. Zrovna tak projíždím okolí jednoho místa a dívám se, co tam je a co by stálo za návštěvu. No to jsem sama zvědavá, jak to nakonec vyjde.

Ať už se rozhodnete něco podniknout, nebo se zavrtáte do peřin jako tady naše paní kočka, mějte se hezky, za každého počasí :-)