Na bezpečnostní kontrole...

Bezpečnostní kontrola, to je taková nutnost, pokud chcete někam vycestovat letadlem. Potkáte se s tím na každém letišti, to však ale neznamená, že to všude bude probíhat úplně stejně. Mezi jednotlivými letišti můžou být různé odchylky, vždy se však ale vychází z nějaké legislativy a daných předpisů. Prostě jiný kraj, jiný mrav... ale jedno je všude stejné, nějakou kontrolu musí absolvovat každý cestující.

Bezpečnostní kontrolou si projdete poté, co u odbavovací přepážky (tzv. "check - in"), odevzdáte své zavazadlo, které pak putuje do podpalubí letadla. (Pokud však cestujete na lehko, kdy se odbavíte elektronicky předem, to pak můžete na kontrolu rovnou.) To je takové to místo, kde ze svého zavazadla vytahujete určené věci a odkládáte je do bedýnek. V zahraničí, například v Egyptě, takovou kontrolou budete procházet více než jednou a také budete několikrát ukazovat pas.

Někde se také automaticky sundávají boty u všech bez rozdílu, jinde je to jen u konkrétního typu obuvi nebo na vyžádání personálu. Pokud nevíte, co vše si máte vytáhnout nebo odložit, řiďte se pokyny na informačních cedulích nebo prostě a jednoduše vyčkejte na pokyny. Také už můžete sledovat, co dělá člověk před vámi, to vám dost napoví.

Téměř vždy se vytahuje větší elektronika jako je laptop, tablet, čtečka a podobně. Jediné letiště, kde jsem zažila, že by to nechtěli, bylo v Helsinkách. Myslím, že tady to nepožadovali z důvodu vysoké úrovně technického vybavení, neměli tady totiž klasický rentgen zavazadel, ale CT skener, který svým tvarem připomínal motor letadla. 

Jinak se ale běžně vytahuje také kosmetika a tekutiny. Běžně se přes kontrolu můžou přenášet věci o maximálním objemu 100 mililitrů, ale pozor, neplést to s obsahem. Takže ve finále je podstatné to číslo uvedené na obale, ne kolik tam toho reálně je. O všech tady těch nařízeních by se dalo diskutovat, jaký mají smysl, ale tak to prostě je. Prostě pokud budete mít s sebou větší šampon, ale bude tam toho polovina, tak stejně budete mít smůlu. Cokoliv, co je větší, než výše uvedené množství, patří do odbaveného zavazadla. Týká se to nejen tekutin, ale veškeré kosmetiky, včetně sprejů... no prostě zkrátka všechno, co má objem uvedený v mililitrech.

Jsou tu ale nějaké výjimky. To se týká léků, zvláštních požadavků na stravování ze zdravotních důvodů a tekutin pro malé děti. To s sebou vzít můžete, je ale dobré o tom informovat personál na kontrole a ze zavazadla to vytáhnout. A třeba zrovna to pití pro malé děti se může na různých letištích lišit, takže úplně nejlepší je, se ještě před cestou informovat, a to přímo na tom konkrétním letišti, z kterého budete odlítat.

Docela běžnou věcí je sundávání bund, kabátů, objemných mikin s kapucí a podobně. Také se sundává opasek, hodinky, sluneční brýle a vytahuje vše z kapes, hlavně věci jako peněženka a klíče. Dolů se dávají i čepice, kšiltovky a další pokrývky hlavy. Tady je trochu problém s pokrývkami hlavy nošených z náboženských nebo zdravotních důvodů, které dotyčné osoby nemůžou nebo nechtějí sundat na veřejnosti. Já to znám tak, že si tito lidé normálně projdou rámem a pak s nimi jdu do odděleného prostoru, kde to oni můžou sundat a já tak můžu zkontrolovat tu danou věc, která by za normálních okolností spolu s ostatními odloženými předměty projela rentgenem zavazadel. Takže jde vyloženě o kontrolu té konkrétní věci. Je to trochu komplikace, dané osobě i nám to může být trochu nepříjemné, ale stanovené postupy se neptají. Ne na každém letišti se to řeší a proto mě to trochu štve.

Řeknu vám, že na bezpečnostní kontrole je to někdy pěkná divočina. Když je nával, člověk neví kam dřív. I tak se ale někdy člověk pobaví a nebo se naopak nestačí divit. Tak si říkám, kdybych například dostala padesát korun pokaždé, kdy mi někdo při sundávání opasku řekne, že mu spadnou kalhoty, tak bych možná ani nepotřebovala výplatu. Slýchávám to asi tak padesátkrát za den, takže na to kolikrát už ani nereaguju.

Je až neuvěřitelné kolik lidí má problém s tím, že musí projít kontrolou a že se tam po něm něco chce. Nechápu, proč vlastně tito lidé lítají, když je to tak obtěžuje. Nedávno jsem na kontrole měla takovou paní, u které se při průchodu bezpečnostním rámem rozsvítila signalizace v oblasti kyčlí. Měla tam nějaký implantát nebo co. Jelikož u nás není celotělový skener, v takovýchto případech bohužel musíme přistoupit k celotělové ruční kontrole, která zahrnuje i sundání obuvi, aby celá tato kontrola byla považována za kompletní a splňovala to, co se tu po nás chce. No, byl to strašný problém. Paní se začala rozčilovat a řvát tam, doslova řekla, ať jdeme s nějakou kontrolou do ři*i a pak mi ještě oznámila, že si ty boty prostě sundávat nebude.

Ani vám nebudu říkat, co vše mi v tu chvíli proletělo hlavou, to sem ani nemůžu napsat, úplně slušné by to nebylo, ale v jednu chvíli se mi hrozně chtělo smát. Tak jsem se jen nadechla, postavila se před paní a suše a polohlasem jsem jí oznámila, že ty boty si prostě sundá, a že jestli má s kontrolou nějaký problém, také vůbec nikam letět nemusí, zvlášť jestli si neodpustí své vulgární komentáře. Pak jsem si jen škodolibě pomyslela, počkej až poletíš třeba do Egypta, ty potvoro. Například v Dominikánské republice si boty sundávali všichni automaticky, to teda nevím, co by tam paní dělala.

Na tom samém odbavení byl pán, u kterého byla také prováděna ruční kontrola. Vyptával se kolegy na nějaké věci, co ho zajímaly a byl úplně v pohodě. A víte co? Když dával boty dolů, tak si pochvaloval, že se tady na to má aspoň kde posadit a říkal, že ne všude ta možnost je. Tady vidíte, že lidé jsou různí. Na kontrolu ale musí všichni, to se nedá nic dělat. Pokud už musíme přistoupit k ruční kontrole, vždy se dodržuje parita, tedy aspoň u nás. To znamená, že muž kontroluje muže a žena zase ženu, nikdy ne naopak. Výjimka je pouze v případě, pokud je dotyčný člověk průchozím rámem vybrán k náhodné kontrole, kdy se pomocí papírku dělá stěr například z dlaní nebo obuvi. Tam to může být do kříže.

Na bezpečnostní kontrole je to docela pestré a podobných historek bych měla opravdu spoustu. Vždy to není veselé a mnohem radši vzpomínám na cestující, co se tady s námi třeba i zasmějí, než na ty vzteklé a agresivní. Jednou jsem tak byla na odbavení, kdy tam přišla paní s kočičkou, to bylo milé. Z těchto prostorů sem dnes fotku dávat nebudu, ono se tady totiž ani fotit nesmí. Snad všude na letištích je to na kontrole napsáno, ale přesto se najdou takoví, co to zkouší a ještě se cítí dotčení, když je někdo  upozorní, že se to nesmí. Tak alespoň fotka letadla na zpestření.