Kočkokavárenská turistika

 V nedávné době se nám podařilo navštívit dva kočičí podniky - kočičí kavárny. To víte, že jsem z toho byla jako u vytržení. A navíc se mi konečně podařilo splnit resty... je až trochu ostuda, že takový kočkař jako já, už dávno nějakou kočičí kavárnu nenavštívil.

Prvním navštíveným podnikem byl Kočičí kavárenský klub v Ivančicích (u Brna). Ivančice jsme navštívili v rámci výletu. Z internetu jsem věděla, že tu někde je, tak jsme se ho vydali hledat a našli. Měli zrovna otevřeno, tak jsme šli dovnitř.

Měli tu asi pět koček, to byli stálí obyvatelé kavárny. V budoucnu je v plánu mít tu i kočičky z útulku, které pak bude možné adoptovat. K nám se moc měla tady ta strakatá kotěcí slečna. Myslela jsem, že si snad ani nepůjdu vybrat dezert, protože mi spala na klíně :-)

Tady z té obrovské mainské mývalí kočky jsem měla docela respekt. Před odchodem mi zalehla moje věci, myslela jsem, že snad odejdu bez nich :-D Hlavně mě fascinoval ocas tady této kočky, vypadal jako obří prachovka. Prostředí v kavárně bylo příjemné a dezerty na jedničku. Určitě sem ještě zavítáme.

Druhým navštíveným podnikem byla kočičí adopční kavárna v Kroměříži - Kitt&Café Toulavý ráj. Ti se sice pro letošní rok jako kavárna vzhledem k nestálé situaci rozhodli zavřít, ale do určitého datumu je zde možné si zarezervovat mazlení s kočičkama na určitou hodinu. Vstupné jsou kvalitní konzervy :-) Když jsem na to přišla, tak jsem neváhala a zarezervovala si mazlení, rovnou na hodinu a půl.

Tady bylo opravdu hodně koček. Nevěděla jsem, kam dřív. A když paní provozovatelka zahrkala kokinama, všechny se seběhly. Kokina jsme jim mohli dát a byla o ně dračka. Samozřejmě jsem musela obyvatele kavárny zdokumentovat.

Chodila jsem od jedné kočky ke druhé a přítel se mnou... dokud ho nezasedla bílá kočička. Bylo tu dost koťátek, ale našly se zde i dospělé kousky.

Moc se mi líbil tady ten mourek, byl to takový hodný kliďas a také docela velký. Také se nám líbila jedna malinká mourovatá kočička, vzrůstem sice vypadala jako kotě, ale byla to už dospělá madam. Byla maximálně přítulná, a když ji člověk škrabkal, úplně se rozvalila.

Toto je ta bílá kočička. Projevila zájem o můj čaj a zkoumala konvičku. Myslím, že zrovna tato patřila mezi stálé obyvatele kavárny. Z těch všech koček mi šla hlava kolem. Určitě ještě zavítáme i sem, za příznivějších podmínek. Doma debatujeme, která kočka byla nejlepší, ale je to těžké... ve finále stejně dojdu k tomu, že by se mi líbily všechny.

Po cestě do kavárny jsme náhodou natrefili ještě na jednu. Za oknem tam koukal zrzavý kocour, to bylo něco na mě. Ale cíl cesty byl jinde, tak jsme museli pokračovat. Doma zase byly jako u vytržení naše kočky, které nás zběsile očichávaly... kdo ví, co si musely myslet :-D