Když podzim podzimuje

  Dneska to bude na pohodu a pro radost. Zase se mi sešlo více článků, které čekají na zveřejnění... a tento některé předběhl. Nějak se mi nechce dávat vyloženě podzimní článek třeba na přelomu prosince a ledna, kdy už na tyto záležitosti nebudu mít myšlenky.

Teď už se orientuju na zimu a toto bude ještě takové ohlédnutí za letošním podzimem. Ten se venku vyvedl, samozřejmě byly dny, kdy bylo pošmourno a vlezlo... ale pak byly i ty slunečné, které ještě lákaly ven. Jsem ráda, že jsem takový hezký den stihla zrovna ve volnu mezi směnami.

I když to venku občas zrovna příjemné nebylo, tak pořád byla možnost si to zpříjemnit doma.

To jsem také dělala, svíčky pálím poctivě. V pozadí můžete vidět kousek mého dýňového obrazu z poslední Galerie "U kocoura".

Pohled do šustící koruny stromů mi nevyšel podle představ.

Ale aspoň jsem si domů donesla několik různých listů. Jeden jsem si rovnou nakreslila, tady můžete vidět list v procesu. Zbytek jsem si založila do velké knihy a použiju je později, vylisované. Úplně mi to připomnělo, jak jsme si kdysi ve škole dělávali herbář. To mě bavilo a klidně bych si ho udělala i teď.

Podzim, to jsou také knihy. Na pár z nich jsem zvědavě nakukovala do výlohy, měli zrovna zavřeno.  Tady mě zaujal "Slezský příběh - kříž nad městem". Jeho děj se odehrává v letech 1913 až 1945, v oblasti Slezska. Je to novinka a pocitově bych to přiřadila do kategorie knih typu "Šikmý kostel", Tam, kde býval Mušov" a tak podobně. Zaujmout by mohla také ty, co tento kout naší země znají a myslím, že to může být dobré čtení. Přidávám na svůj pomyslný seznam. 

"Kočka, která zachránila Vánoce", to bude jistě romanťárna jako poleno... stejně jako předchozí kniha od autorky (kterou mám doma a ještě jsem nečetla). Tyto knihy ve velkém nečtu, ale ve světě se děje tolik špatností, že nevidím nic závadného na tom, občas přečíst něco takového. Navíc v poslední době pociťuju velkou slabost pro podzimně a vánočně laděné příběhy.

Jak už jsem zmínila, svíčky doma pálím poctivě. Občas mi nějaká takto zajímavě vyhoří.

Z podzimní objednávky svíček jsem využila papír, v kterém byly jednotlivé svíčky zabalené. Z baňaté sklenice jsem vytvořila svícen.

Dýňová polévka, ta musí být. Během podzimu ji párkrát udělám a jaká je to dobrota. Každý má na ni určitě svůj osvědčený recept, stejně jako já. Dýně, o dost méně brambor, olej, sůl, sušený zázvor, muškátové koření, vývar, smetana. 

Zase nějaké to knižní šmejdění, tentokrát v prodejně Knihy Dobrovský. Šla jsem si vyzvednout objednávku z e-shopu (kterou jsem udělala u příležitosti akce Black Friday) a při té příležitosti omrkla, co všechno tady mají. Třeba zrovna toto bych si vybrala. Jen tedy oči na knížce vpravo mě trochu děsí. Kousků, které mě zaujaly, tu bylo hodně... a tak jsem došla k závěru, že bych se možná do knihkupectví měla nastěhovat. Co jsem si objednala, bude zase v měsíčním přehledu. A nulu nemám ani v kolonce přečtených knih, takže už dopředu upozorňuju, že to bude dost vydatné. Pokud se tedy nerozmyslím, a nedám tento můj nákup do samostatného článku. Přece jen - deset knih je deseti knih.

Když jsem si vyzvedávala objednávku, bylo venku trochu pošmourno. Ale to mi nevadilo, na šalinu jsem to měla opravdu jen pár kroků... a také jsem se na ten vlezlý chlad vyzbrojila pořádným svetrem a kabátem.

A tady je moje živá celoroční podzimní dekorace. Oni ti zrzaví kocouři jsou taková hřejiví na pohled a dokáží rozjasnit i zamračený den. Koblížkovi je úplně jedno, jak je venku, hlavně když se může koukat ven a panička je na blízku.

Ke čtení a celkově, když chci mít trochu víc pohodu, nesmí chybět horký nápoj. Tady mám caro s mlékem v oblíbeném hrnku v Ikei. Jen musím dávat pozor, aby mi do něj nikde nedrcl... například Míma, která se musela nasáčkovat hned vedle.

Navštívili jsme také zahradnictví Brabec, kde jsem se byli spíše pokochat podzimními dekoracemi. Příště se pojedeme mrknout zase na ty vánoční.

A milý bonus na závěr. Zase tu byl jejich zrzavý kocour. Sice spal, ale i tak je to můj nejoblíbenější pokladní ze všech obchodů, do kterých chodím. Když jsme tu byli, měli tu i cedulku s nabídkou práce. Až jsem si říkala, že je škoda, že by to s dojížděním bylo fakt na prd, bez auta. Jinak bych o tom asi docela uvažovala, protože kdo se může pochlubit takovým super kolegou. Doufám, že jste si podzimní období užili.