Tak už jsme byli na komentované prohlídce brněnského Ústředního hřbitova. Že se toto dělá, na to jsem přišla náhodou a natolik mě to zaujalo, že jsme na to museli jít.
Musím říct, že to bylo zajímavé... a vlastně ani moc nechápu, proč si tolik lidí málem ťukalo na čelo, když jsem se o tom zmínila. Je to místo, které je součástí města a tak mi nepřijde jako špatný nápad se o něm něco touto cestou dozvědět.
Na začátku nás paní průvodkyně seznámila s tím, kde byly hřbitovy v Brně dříve a jak vznikl ten Ústřední. Zkrátka takový všeobecný úvod. Bylo nás celkem třicet a po úvodu jsme se postupně přesouvali na další místa.
V naší skupince byla i nějaká profesorka, taková starší paní, která se znala s průvodkyní. Říkala, že člověk by tady mohl chodit dva dny a pořád by bylo co vykládat. A měla pravdu.
Všechno jsem poslouchala a dávala pozor. Fotila jsem vždycky po výkladu nebo během přesunů, aby mi nic neuniklo. Zastavili jsme se například u této hrobky v novogotickém stylu, která se ale původně nacházela na jiném hřbitově a sem byla později převezena... což si nedokážu moc dobře představit, jak to tehdy dělali, když neměli takové vymoženosti jako dnes.
Fotila jsem jen občas něco, co mě zaujalo. Nechtěla jsem mít sto padesát fotek a také jsem nechtěla mít na fotkách ostatní návštěvníky hřbitova.
Během přesunů můj pohled občas zabloudil do koruny stromů. To jsem se zastavila, abych to vycvakla a mezitím mi skupinka stačila kousek utéct.
Zaujala mě třeba koruna kaštanu.
Zastavili jsme se v čestném kruhu a prošli čestnou alejí, kde jsou místní významné osobnosti. Při jednom z přesunů jsem takto cvakla pohled, kdy mezi různě barevnými korunami stromů vykukuje moderní městská zástavba.
Došli jsem k budově Krematoria, které je podstatně mladší než hřbitov. Ten byl zřízen v roce 1883, budova Krematoria zahájila provoz v roce 1930. Byly doby, kdy nebylo možné zpopelnění... možnost pohřbu žehem byla zákonem povolena v roce 1919. I toto jsme se na prohlídce dozvěděli.
Nevynechali jsme ani vojenskou sekci hřbitova, která je rozdělena na 1. a 2. světovou válku. Tady mě zaujal příběh Karla Haniky, vojáka z povolání, který byl v roce 1923 zavražděn. V podezření upadla jeho tehdejší choť Hilda a byl z toho prý velký prvorepublikový proces. Ostatně celý tento příběh se dá najít na internetu, pokud by někoho zajímalo.
V těchto částech hřbitova byl opravdu velký klid. Zavítali jsme i k památníku padlých sovětských vojáků. Tato část v současné situaci vzbuzuje diskuze, zda by se neměla odstranit, když souvisí s Rudou armádou. Kromě tohoto jsme minuli ještě rozptylovou loučku a kolumbárium. Kolumbárium je místo kde se ukládají urny a vůbec jsem nevěděla, že to má svůj název.
Skutečnost, že na místním hřbitově mají památku padlí sovětští vojáci, ve mě vzbudila mnohem menším emoce, než auta, která po hřbitova jezdila. Na to jsem teda koukala, že je toto vůbec povoleno. Pochopila bych to maximálně tak u osob "ZTP", ale jinak ne. Chápu, že se tím asi dost vydělá, protože vjezd autem není zadarmo, ale trochu mě to obtěžovalo. V dnešní super korektní době ani nemůžu napsat, jaká skupina obyvatelstva se takto po hřbitově vozila nejvíce a samozřejmě v drahých autech. O chování těchto lidí na tomto místě raději ani nemluvím... aspoň tady bych čekala trochu slušnosti a úcty. Hanba by mě fackovala, jet tady autem. To už bych raději využila autobus, který tady jezdil. Nejdříve mě to velice překvapilo, ale když jsme šli dál a dál, tak jsem to pochopila. Netušila jsem, že je hřbitov tak velký. Kdyby tady člověk chtěl projít opravdu vše, strávil by tady opravdu hodně času. Tato komentovaná prohlídka mě zaujala a dokonce mě navnadila na to, podívat se po dalších místech, které by se v Brně daly navštívit.
Žádné komentáře:
Okomentovat