Moji milí společníci

 Pro pohodu nebo možná i pobavení tu mám kočičí článek. Ty se stejně píší nejlíp. Navíc jednou za čas je potřeba do kočičí domácnosti nakouknout, co je nového a co kdo vyvedl.

Na instagramu sleduju různé kočičí profily a v nedávné době pár mých oblíbenců odešlo za duhový most... a tak jsem ráda za každý článek, kdy můžu napsat, že jsme v plném počtu a je u nás všechno v pořádku. Třeba tady Ňufák, ten si úplně lebedí. Občas ještě svítí slunko, takže to hřeje přes sklo... a nebo pro změnu hřeje radiátor. Prostě buď to hřeje z jedné nebo z druhé strany... a tady milostpánovi ani nevadí, že má polštář úplně nakřivo.

Míma předvádí akrobatické kousky na malém škrabadle. Natahuje se, otáčí a předvádí různé pozice.

Tady se dokonce snažila chytit svůj ocásek... ale ten pořád unikal. Snaha ale byla velká a to se cení.

Až se Ňufák probral a mžoural, co ta naše madam blázní. Ale jen chvilku, pak se zase rozvalil na parapetě a nahříval se. Vždycky se hodí nachytat nějaké slunko do kožichu.

Jedna z mála fotek, na které Míma nebyla rozmazaná. Jinak se točila jako vrtule a pořádně se to nedalo zachytit.

A tady je náš zrzavý krasavec. Z toho slunka byl úplně omámený. Vyvaloval se na posteli na svém oblíbeném polštářku. Ten jsem mu ani nestačila ustlat... ale asi to nevadilo. Ještě jsem ho podrbala, takže kocour byl úplně v rauši a začal se převalovat. Jak málo stačí ke štěstí, že?

No a kdepak je malý Ivánek? Ten má pořád někde napilno. Tady zrovna kontroloval, jestli se dobře točí prádlo v pračce. Stejně tak chodí kontrolovat, jestli je dobře naskládaná myčka. Je to opravdu pomocník k nezaplacení. Ale lumpárny mu jdou ještě víc. Podařilo se mu shodit mou keramickou aromalampu, takže je napůl. K zemi také několikrát letěl sušák na prádlo... takže žehličku na něm nenechávám z dobrého důvodu, ještě by to mohlo někoho trefit. Také z knihovny shodil krabici, v které jsem měla schovanou výplň z balíku. Spousta malých zelených polystyrenových kousků se tak rozsypala po celém obýváku. Myslíte, že si to tady ten šedý nenechavec po sobě uklidil? Jiný den mi zas z knihovny shodil podzimní girlandu... a tak je to pořád něco.

Jediné štěstí je, že i tady ten malý nezbeda si občas potřebuje odpočinout a nabrat síly. To pak vypadá jako úplné neviňátko a kouká, že by mu člověk dal i posledních deset korun v peněžence. O zábavu máme doma pěkně postaráno a jo, je to lepší než televize. Navíc tady ten mrňous se naučil chodit za mnou mazlit, hned jak se vzbudím, nejspíše od Ňufáka, takže mu všechno hned odpustím.