Moje milá Míma

 Dneska to bude vyloženě kočičí článek. Prostor dostane naše hvězda Míma, jediná kočičí dáma v naší domácnosti. Je to krasavice a vždycky jí říkám, že je moje kočka.

Ráda mi dělá společnost u počítače. Buď se mi uvelebí na klíně a nebo se namáčkne za mě... to pak aspoň hezky hřeje, což ocením zejména v chladnějších dnech. Na tento snímek se mi také vloudil jeden všetečný ocásek... který patří Ňufákovi. Jo, ten se musí nacpat všude.

Oblíbené místo na polštáři v rožku. Tam chodí výhradně tady paní kočka. A když tam někdo nedopatřením dá malý polštářek, je z toho pak celá nesvá, chodí a přešlapuje kolem... a je spokojená, až ten polštářek dám pryč. Když si k ni lehnu, tak je úplně nejvíc spokojená a začne vrnět... a to velice intenzivně.

Také ji zase začal zajímat sedací vak... který teď byl několik měsíců bez povšimnutí. Takto si na něm naše madam hověla. Kouká, že by jí člověk dal posledních pět korun.

Jak si kdo ustele, tak si lehne. Míma si lehne, kde ji zrovna napadne... klidně na mé oblečení položené na komodě. Ale co, hlavně že je pohodlí. Já pak oblečení přejedu odchlupovacím válečkem, který je nezbytným pomocníkem v domácnosti se zvířaty.

Když je naše krasavice stočená do klubíčka a ještě leží takto zády, znamená to jediné - nerušit. No a na závěr tu mám ještě takové slovní hrátky. Víte, co je to aliterace? Velmi zjednodušeně by se dalo říct, že to znamená, když se ve větě (nebo verši) opakuje stejné písmeno... a může být částečná nebo úplná. A měli jste ve slabikáři "Ema má mísu"? Tak já tu mám takovou variantu tady s naší madam.

My máme Mímu. Míma má mazlící amok. Nikomu Mímu nedáme. Celkem čtrnáctkrát písmeno "m" ve třech větách (pokud jsem dobře počítala)... a jistě by se toho dalo vymyslet více.