Zase něco ze Štatlu

 Je to tak, zase se mrkneme do města. Dnes to ale bude více takové pojízdné, protože jsou to takové střípky pořízené z mých cest do práce a z práce. V tom vedru se totiž po městě moc nepohybujeme, že bychom si šli někam sednout nebo se procházeli v centru.

Ráno kolem páté se to u hlavního nádraží jenom hemží. V pět hodin totiž jedou rozjezdy, což jsou noční autobusové linky.

Když mi směna začíná v šest, do práce se můžu dostat právě buď rozjezdem a nebo trolejbusem. To je asi jediná pozitivní změna v souvislosti s výměnou autobusů za trolejbusy na mé trase.

Buď přesednu na nádraží na rozjezd, co jede na letiště, nebo si pár minut počkám a pokračuju trolejbusem. Rozdíl v dojezdovém času je pár minut, takže pořád to krásně stíhám. Když ještě jezdil jenom rozjezd, tak byl vždycky tak narvaný, že si člověk kolikrát ani nesedl.

Trolejbus se sice zaplní, ale člověk si může pořád v klidu sednout. Než přijede, pozoruju provoz a ranní oblohu. O víkendu se brzo ráno na hlavní nádraží dostanu jenom právě rozjezdem, co jede z našeho směru, ale i tak si počkám právě na trolejbus.

A tak pokud jedu na denní směnu o víkendu, můžu pozorovat ještě rozjezdy, takže mi ta chvilka čekání navíc nevadí. 

Ohlédnutí za rozjezdy a šup směrem tam, odkud odjíždí trolejbus.

A už jedeme.

Trolejbus jezdívá kolem vietnamské tržnice, tak to tam vždycky pozoruju. Ovšem takto ráno je tam ještě klid.

Pro zpestření jeden západ slunce. Měl jedinou chybu - pozorovala jsem ho v práci.

A tady mám něco docela radostného - zase rozjezdy, ale tentokrát je to z cesty směrem domů.

Slunce vychází a já jedu domů. Jo, to je paráda. Po cestě se většinou snažím něco vyfotit, ale většinou to není nic moc. Buď je to mázlé nebo se ve skle odráží můj telefon. Ale zase mají takové střípky v sobě určitou dynamiku a živost.

Tady jsme minuli sběrný dvůr...

... a pokračujeme dále k cíli.

Jedeme po ulici Křenová...

... a už jsme na hlavním nádraží, hurá. Tady je to s focením pro mě trochu ošemetné, protože nechci cíleně fotit lidi, co se tady pohybují, ale občas to jinak nejde. Tady to vyšlo dost těsně, ale pořád je ta fotka pro mě použitelná.

Tady už sedím v rozjezdu, který akorát odjíždí z nádraží, stejně jako všechny ostatní. Ještě rychle cvaknu muškáty na sloupu a jede se domů. Tentokrát jsem vás sice nikam pořádně nevzala, ale aspoň jste se svezli. Třeba se teploty konečně umoudří a bude zase možné vyrazit do ulic.