Kdybyste měli napsat seznam svých oblíbených věcí, figurovalo by tam i poklidné ráno? U mě určitě ano. Poklidná rána někdy přijdou vhod. Takový pomalý rozjezd dne, kdy víte, že se nemusíte nikam hnát, to je takový balzám na duši.
Zrovna nedávno se mi poštěstilo mít takové poklidné ráno. Začalo to podrbáním koček, které si pro něj postupně chodily, ještě než jsem vylezla z postele. Pak nastal čas krmení, to bylo trochu vzrůšo, ale po kočičí snídani byl zase klid. Dokonce se i Míma usmířila s šedivým neposedou. Jak dlouhou jim to vydrží, to se uvidí. Mrňous má totiž u paní kočky velký vroubek, několik posledních dnů ji provokoval a vždycky na ni někde číhal. Jenže Míma není Ňufák a na Ivanovo škádlení není zvědavá, a tak ho musela trochu ukáznit.
Ňufák si leží na okně jako pán. Má tam nastlanou kožešinku, polštářek, odtáhnuté žaluzie a okno otevřené na ventilačku. To je pak poležení. Konečně můžeme větrat přes den a slunko tak nepaří, takže se tu dá krásně existovat.
Koblížek se na posteli vyvalil jako sud, ještě dřív, než jsem stihla ustlat. No co se dá dělat. Většinou teď leží v kruhovém škrabacím pelíšku v obýváku, ale asi mu toto zrovna vyhovovalo více. Nakonec proč ne, ustlat můžu později.
Ráno samozřejmě musí být snídaně, přes to nejede vlak. Ale ne vždycky se mi s tím chce chystat, takže tentokrát to byl bílý jogurt, skořicové lupínky a tři zapomenuté švestky. Mám radši slané snídaně, ale někdy to dopadne takto. Třeba když nemám moc hlad, nechce se mi a nebo není koupené pečivo. Jasně, to bych si mohla jít ráno koupit, jenže já ráno nikam nechodím, dokud se nenasnídám. Prostě mám takový zvyk. A takto jsem aspoň spotřebovala zmíněné švestky. Než byl hotový čaj v oblíbeném hrníčku, zapla jsem pračku. U snídaně občas přijde vhod i kniha. Každá přečtená stránka se počítá a k ranní pohodě se to hodí.
K takové ranní pohodě patří i to, že na chvíli zasednu k blogu. Naťukám nějaký článek a nachystám na zveřejnění, projdu komentáře a pak zavítám k vám. Po snídani se to hodí a říkám tomu, že mám zrovna úřední hodiny. Většinou mám u toho i nějakého pilného asistenta, pokud si teda zrovna všichni nedávají posnídaňového šlofíka.
Žádné komentáře:
Okomentovat