Vzhůru do města

Opět vás vezmu k nám do města. V poslední době takto dost často něco cvaknu a tak fotky do takového článku nasbírám docela rychle. Zase to bude takové to od každého něco

Začnu u nás na letišti. Jasně, mohla bych udělat zase článek s letadly a přidat to k tomu... ale na letadlové články zrovna nemám náladu. Tato fotka je z května. To jsem na začátku noční směny měla objížďku a pěkně jsem viděla, jak se k nám stahují tmavé mraky.

Nakonec přišla pořádná bouřka. Byla jsem ráda, že jsem se zrovna v tu dobu nemusela přesouvat na jiné pracoviště.

Poslední den, kdy jsem jela linkou E76, kterou nám bohužel zrušili. Jo, to byl aspoň člověk ve městě raz dva. Na nové lince se člověk pomalu trcká místo toho, aby se dostal rychle do města. V trolejbusu, který tu teď místo toho jezdí, ani pořádně není místo na kufry, takže pak mezi místními a těmi, co jedou na letiště a mají zavazadla, vznikají trochu třenice. Jednou, když jsem tak jela na noční, měla jsem batůžek tašku přes rameno a v sáčku ještě kungpao a než jsem se s tím poskládala na sedadlo, chvilinku mi to trvalo. Řekla bych, tak patnáct, dvacet sekund. Vedle mě už stepovala nervózní a nepříjemná důchodkyně, která si zřejmě potřebovala sednout právě na místo vedle mě. Přitom byla třetina trolejbusu volná a než jsem se tam naskládala, tak dotčeně odkráčela jinam. Celé jsem to nepochopila, ale paní to naštěstí nekomentovala, tak jsem také nic neříkala. Až si teď říkám, jestli já jsem jí náhodou nezasedla "její" místo.

Tak jsem si na nové trase aspoň cvakla tady to pole. Napadlo mě, že bych si mohla jednou vzít zase do práce foťák, ale já než to udělám, tak budou vlčí máky odkvetené.

A jsme zase na hlavním nádraží, ráno o víkendu, kdy ještě jednou poslední noční rozjezdy.

Udělám cvak cvak a je to. Jen mám pocit, že na mě občas lidi divně koukají, když si takto z autobusu něco fotím. Ale co je komu do toho.

No a pak člověk občas potká nějakou takovou ceduli. Tady ta upozorňuje, že "tento záhon není květinářství". Už jsem totiž četla nějaký článek, myslím z minulého roku, kdy se nějaká paní takto chodila obsluhovat na městské záhonky a odvezla si tak snad několik desítek rostlin. Takže tu ceduli docela chápu. Na dveřích nějakého obchůdku jsem zase viděla ceduli, která mě dost pobavila. Bylo tam napsáno "tlačte" a pod tím dodatek "ale ne do gatí". (Gatě znamenají kalhoty.)

A zase v kavárně v M - paláci, pohled na AZ Tower.

Decentní a vzdušná výzdoba.

Brno z výšky. Jo, zase jsem neměla foťák.

Snídaně, to je prostě základ dne. A po takové člověk nebude mít dlouho hlad.

A nakonec čaj a moje oblíbená dóza na med, o které už jsem tady básnila. Já si si snad budu muset někde koupit. To je zatím ke střípkům a postřehům za Štalu vše. Toto období těmto článkům přeje. Když se nám nechce jezdit někam dál, tak si jen zajdeme nebo zajedeme tady ve městě, a to vždycky něco cvaknu a pak se mi to nasbírá, ani nevím jak.