Je čas na další kočičí report. Se čtyřmi kočičími parťáky je pořád o čem psát a o obrazový materiál také není nouze. Snad každý den někoho z nich vyfotím, takže je jasné, že mám pořádnou zásobu.
Náš nejmenší. Přijde Vám roztomilé, jak takto spinká? Mně ano...
... jenže pak se vzbudí a začíná další kolečko řádění. Jak jsem se v posledním kočičím reportu zmiňovala, že na skříň nevyleze, takže tam má Ňufák od něj klid, tak už to není pravda. Jen doufám, že ty dva nenapadne mordovat se tam nahoře. To se bojím, že by jeden z nich slítl dolů.
Malý Ivan je velmi všetečný. Ještě že nemáme lustr, protože kdyby jo, myslím, že by vylezl i tam. Zase máme rozbitou jednu kočičí misku. Protože nám zase nějak "omdlel" sušák. Kdo asi za to může? A také se nějak rozbila jedna zavařovačka... když tady ten expert honil po bytě mouchu. U nás se prostě dějí věci.
Až se z toho Ňufák vyvrátil.
Takto si dává šlofíka na horním patře malého škrabadlo. Prostřední patro je sice větší, takže by dávalo smysl, kdyby si lehl spíše tam... ale nahoře je to asi lepší.
Milostpán se usadil na rozestlané peřině. Tu jeho pozici a výraz bych zařadila do kategorie "a opravdu si myslíš, že teď budeš stlát?". Co vám budu povídat, se stlaním jsem opět měla smůlu. Prostě kdo dřív přijde, ten dřív lehne, a kdo přijde pozdě, ten neustele. Tak jsem aspoň Ňufákovi pochválila, jak má pěkně natažené tlapičky...
Pěkně natažené tlapičky umí ukázat i Míma. Je to správná kočičí dáma. Ňufák vedle ní má půlnoc. No a takovouto společnost mám hned po probuzení a vlastně i celou noc. Kočky rády spí nám na blízku.
Na komodě u televize jsem zapomněla vyžehlený složený ručník a Míma toho hned využila a zabrala ho. No jo, není nad pohodlí, že?
Koblížkova oblíbená činnost - vyspávání na okně. To dělá velmi často, hlavně když tam svítí. Leží, vyvaluje se a opéká. Přes okno to pěkně hřeje. A když už to hřeje až moc, jde se vyvalit někam na podlahu. Jo, to je život.
Koblížek tady na to všechno dohlíží. Občas jen kouká, co ten malý neposeda zase vyvádí. Tuhle dal Ivanovi lepanec, protože se musel cpát mezi něj a Ňufáka na okno. Než jsem ten kocouří sněm stihla vyfotit, tak malý schytal jednu výchovnou a byl z okna pryč. Oba dostali kázání. Ještě že má Koblížek paničku, která ho pořádně podrbe a vezme na ruky, protože pak je všechno zase pořádku.
Žádné komentáře:
Okomentovat