Pro radost

 Dneska tu mám článek, který není informativní, není z výletu a dokonce to není ani kočičí report. Tak co to je? Asi bych to zařadila do kategorie "jen tak pro radost", myslím, že to je nejvýstižnější označení. Občas by si totiž měl člověk udělat radost a tak si říkám, proč ne i tady na blogu...

Jsem ráda, když si můžu dát v klidu snídani. Snídám doma i v práci, jen tam na to není takový klid a tolik času. Kdežto doma, to je něco jiného. Neumím si představit den bez snídaně. Když jsem doma, mám raději ty slané. Sladké si totiž dávám v práci, protože v šest ráno nejsem schopná pozřít nic jiného. Doma ale občas udělám výjimku a tak si třeba udělám ovesnou kaši, doplněnou ovocem a datlovým sirupem. K tomu nesmí chybět hrnek čaje a když dojím, najde se čas i na knížku.

Jsem čajový člověk a čaj sladím zásadně medem. V článku "Snídaně s vyhlídkou" jsem psala o naší návštěvě podniku Olivia´s coffe, kde jsme od té doby byli už několikrát. Při naší druhé návštěvě jsem si nedala matchu, ale čaj a k tomu jsem na stůl dostala i tady tu dózu na med. Byla jsem z ní úplně unešená a myslím, že když sem zase půjdeme, budu si dávat už jenom čaj. Dóza se včelička je fakt roztomilá. No uznejte, že toto jsem si pro sebe nemohla nechat.

Bagetka s míchanými vejci, slaninou a čedarem. Bylo to dobré, snědla jsem to skoro všechno. Barvy na talíři, ty já prostě můžu. Zvlášť teď, když je teplo, mě víc láká mít ten talíř barevný a tady se to fakt povedlo.

Po delší době jsme zavítali do Ikei. Nakoupili jsme tam pár věci do domácnosti a mimo jiné i tady ten hrneček. Těch máme doma sice dost, ale ne takový. Sice vypadá obyčejně a není na něm kočka, ale tady ten poprskaný vzhled já můžu. Když vidím takovéto hrnky, hned si představuju ráno v červené chatce v nějaké severské zemi, jak piju čaj a u toho se kochám pohledem na jezero nebo břízy. Mám prostě bujnou fantazii.

Pro radost jsem si koupila i tady tento hrneček s nápisem "Brno je boží". Je z letištního freeshopu a když jsem procházela odletovou halu, vždycky jsem se na něj chodila dívat. Pak jsem si ho šla konečně koupit a teď je u mě doma na stole a používám ho jako stojánek na tužky. S tímto účelem jsem si ho také koupila a teď mi tady zdobí stůl.

Léto a jahody k sobě zkrátka patří. No a tak se mi doma objevila hromada jahod ze samosběru.

Něco člověk sní jen tak, ale se zbytek potřeba vymyslet, jak se zpracují. Tak jsem udělala dezert z piškotů, tvarohu, pudinku a samozřejmě těch jahod. O ty tady jde především. kombinace pudinku a tvarohu byla mnohem lepší, než když se toto dělá jen ze zakysané smetany.

A když už jsme u toho léta a radostí, tak tu mám na konec jednu zmrzlinu. Nakonec proč si takovou malou radost občas nedopřát. Tato byla rakytníková a dala jsem si ji proto, že mě zaujala ta barva.