Kvetoucí

 Když se venku vyklubaly sněženky, tak jsem je nestihla zdokumentovat. Naštěstí jsem to ale stihla u něčeho jiného, co kvete později a co se mi vlastně líbí mnohem víc a také je barevnější.

Mám na mysli tulipány. Ty kvetou na zahrádce za naším bytovým domem.

Sice tam nemáme přístup, ale pozorovala jsem je z okna.

Pokaždé jsem si u toho říkala, že je musím vyfotit, než odkvetou. Také mě napadlo, že bych tuto "zahrádku" mohla fotit průběžně a pak jednou za čas dát článek, kde by bylo vidět, jak se mění v průběhu roku. Mám to opravdu po ruce a také mě to stojí minimum námahy.

Fotila jsem je rovnou z okna, ani jsem nešla dolů. Občas se zkrátka objektiv na přiblížení hodí a toto byl přesně jeden z těch případů. S objektivem bych vlastně zahrádku mohla fotit i za nepříznivého počasí a ani bych u toho nezmokla. Stačilo by si to jen přiblížit a cvak.

Tulipány jsou tady červené, sytě žluté, světle žluté a pak ještě červenožluté. Myslím, že tato barevná sestava bohatě postačí, ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že minulý rok jsem tady viděla i tmavě fialové tulipány. Tak nevím, jestli jsem si to spletla s jiným místem, nebo jestli letos nevykvetly.

Také jsem cvakla kvetoucí strom. Myslím, že je to jabloň.

Cvakala jsem a cvakala.

Fotky jsem nechala, tak jak jsem je pořídila. Nijak už jsem je neupravovala. Kvetoucí tulipány jsem viděla i ve městě, jen tam ta paleta barev byla podstatně širší. Zahlédla jsem žíhané, světle růžové a tmavě růžové. Bylo by pěkné udělat takový kvetoucí článek z města, ale kolem těchto míst většinou spíše projíždím a jet tam zvlášť jen kvůli tomu se mi úplně nechce. Navíc mám na blogu pořád článkový nátřesk a nevím co dřív. Ale sezóna už se rozjela, tak tento stav podle mě nebude trvat už moc dlouho. Počítám, že tak od června do půlky září budu ráda za jeden článek týdně a občasné nakouknutí k vám.

Nakonec i takové focení z okna bylo fajn. Tulipány jsem si pěkně přiblížila. Jen jsem si říkala, škoda, že nekvetou déle. Klidně bych se na ně dívala celé léto. Jenže tulipány kvetou tak do května a pak už nic. Jsem ráda, že jsem je stihla a můžu se na ně podívat i později. Ale je květen, tak toho pokvete i spoustu jiného. A také je to "můj" měsíc. Manželovi jsem říkala, ať mi letos k narozeninám žádnou kytku nedává. Je to sice hezké, jenže by řádění a řekněme velice intenzivní zájem našeho malého kocourka nemusela přežít. Úplně nepotřebuju uklízet tu spoušť v podobě oškubaných a okousaných listů, rozbité vázy a rozlité vody z ní a k tomu ještě jako bonus nablito. Ale článek na blog by to byl jistě velice výživný. Takže to vlastně můžu brát tak, že to, co v těchto dnech kvete venku, je pomyslná kytice pro mě.