Stejně jako Míma, má i Ňufák letos deset let. Je to květnový kocour ten náš mourovatý neposeda a dnes tady dostane prostor...
Schválně jsem si našla článek, který jsem k tomuto napsala minulý rok. A víte co? Letos bych o něm napsala úplně to samé... opravdu se nic nezměnilo. Doporučila bych vám článek pro připomenutí omrknout.
Ňufák je Ňufák a jiný už nebude.
Ani se mi nechce věřit, že to kdysi bylo malé ukvičené koťátko. Malý už dávno není, jen v tom kvičení přidal na hlasitosti.
Šlofíček musí být a k tomu ještě podrbání od paničky.
Tady Ňufák sleduje a číhá. Přesně vím na koho a to na našeho malého kocourka. S tím si Ňufák dobře rozumí a občas ho dokonce olizuje.
Nožku přes nožku, jako dáma...
Sluníčko, šlofíček na okně, panička a plná miska nablízku - co víc si přát? Na zvířatech člověk vidí, jak ten čas letí. Občas si říkám, to už je tomu kocourovi tolik? Hlavně ať je zdravý, to je nejdůležitější, u nás u lidí, i u těch našich mazlíků. Tak snad tu bude Ňufák ještě jednou tolik.
Žádné komentáře:
Okomentovat