Jednou z věcí, kterou jsme měli ve svém harmonogramu návštěvy hlavního finského města, byl zdejší skalní kostel. Minule jsme totiž šli jen kolem, a tak jsem tentokrát měla v plánu podívat se i dovnitř. Byl to jeden z hlavních bodů v našem plánu.
A musím se pochválit, protože už si pamatuju, jak se správně píše tato zajímavá stavba ve finštině. Na papíře přiloženém u našeho harmonogramu jsem měla napsané, na které ulici se tento kostel nachází, jakou má otevírací dobu a také jsem si dopředu zjistila, že vstupné je 8 euro. Pro neznalé by to z venku mohlo působit jako kryt. Kdybych to fotila odjinud nebo si na něco vylezla, abych byla výš, tak by více vyčuhovala i zakulacená střecha. Tento pohled je z ulice Lutherinkatu.
Myšlenka na stavbu kostela v tomto místě se objevila poprvé už někdy v roce 1931. Než však došlo na samotnou realizaci, trvalo to několik desetiletí. Původně měla být stavba zahájena v roce 1933 podle vítězného projektu, jenže žádný nebyl vybrán. O tři roky později byla vyhlášená nová soutěž, z které se nakonec jeden návrh vybral.
V roce 1939 byla zahájena stavba, jenže pár dnů poté byla zastavena, kvůli válce. Později pak už tento architektonický návrh nebyl vyhovující a v roce 1959 přišel definitivní verdikt. A to ten, že stavba podle daného projektu už nebude pokračovat.
Jak se říká - do třetice všeho dobrého, a tak byla v roce 1960 vyhlášena třetí soutěž. Ta měla v požadavcích to, aby kostel zapadal do zdejšího prostředí. Autory vítězného návrhu byli Timo a Tuomo Suomalainen. Jen dodám, že to byli bratři a pro zajímavost - "suomalainen" znamená v překladu Fin. Návrh budil různé ohlasy, ale nakonec byla stavba podle něj přece jen zahájena, a to v roce 1968 a v následujícím roce byl otevřen.
Tato stavba je vkusně zasazena do skály, místo toho, aby se skála odstranila. Přijde mi to nápadité, originální a také to dává smysl. Střecha je částečně prosklená, takže dovnitř proniká denní světlo. Tento prostor má také skvělou akustiku a pořádají se tady i různé koncerty. Jeden takový mini koncert jsme slyšeli i my, a byla to velká náhoda. Vůbec jsem totiž netušila, že by tady něco takového zrovna mělo být a popravdě jsem po tom ani nepátrala. Ale přišli jsme se ve správný čas. Na chvilku jsme se posadili, pak se dovnitř začalo trousit více lidí a já si všimla, že vpředu u varhan někdo sedí. No a chvíli na to ten pán začal hrát na varhany.
Tady ten prostor je zážitek sám o sobě a ještě k tomu jsme měli takové zpestření. Zkrátka jsme byli ve správný čas na správném místě. Interiér kostela je jednoduchý a rozhodně nepotřebuje žádnou bohatou výzdoby, ten prostě mluví sám za sebe.
Tak jsme si tam chvilku poseděli, odpočinuli a pokochali se. To místo má prostě jedinečnou atmosféru. Ještě jeden pohled z venku. Jsem ráda, že nám tento bod programu vyšel. Sem jsme přijeli tramvají, ale odtud jsme zas pokračovali pěšky, k dalšímu bodu našeho programu. A na ten se podíváme zase v jiném článku.
Kostel je velmi zajímavý,moc se mi líbí
OdpovědětVymazatLili,hezké dny