Hotel Katajanokka

 Máme tady další pokračování série článků z Finska. Tentokrát se podíváme na to, kde jsme byli ubytovaní. Pro náš pobyt jsme vybrali hotel Katajanokka nacházející se ve stejnojmenné čtvrti. (Kdo řekne slovo Katajanokka pětkrát po sobě a nezamotá se, bude mít malé bezvýznamné plus.)

Hotel jsme si vybrali na bookingu. Měli jsme ho vyhlédnutý už při naší původně plánované návštěvě Helsinek, která ale nakonec nevyšla. Dívala jsem se ještě i na jiné možnosti ubytování, ale shodli jsme se tady na tom. Měli jsme to se snídání i s večeří, v zajímavé lokalitě, hotel vypadal docela slušně, byl v zajímavé lokalitě... a za docela slušnou cenu, když vezmu v potaz fakt, že Finsko je pro nás docela drahá země.

Hotel jsme tedy zarezervovali a o několik dnů později jsem pročítala brožurku o městě a tam se psalo i o našem hotelu. No a tam jsem se dočetla, že hotel původně fungoval jako věznice. Pomyslela jsem si, že to jsme zase na něco natrefili. Pořádně jsem si prohlédla fotky hotelu a hledala jsem na internetu, abych si to ověřila. Někdo by rezervaci v takovém případě zrušil, ale my ne. Řekli jsme si, že by to mohlo být zajímavé. Hotel uvnitř vypadal dobře. Toto je prostor před recepcí.

Vzor na koberci byl sice trochu divočina, ale jinak to šlo.

Pohled z chodby na našem patře směrem dolů.

Celý prostor byl vyřešený docela vkusně. Upravený pro současné potřeby, ale zároveň ponechány původní prvky, napovídající jaký byl předchozí účel budovy. Tato budova sloužila jako věznice od roku 1837 do roku 2002. V roce 2007 byla po rekonstrukci otevřena jako hotel. Původně to byla jedna jednoduchá budova, a svůj současný půdorys kříže získala v roce 1888, kdy byla rozšířena.

A tady už je pokoj. Dvoulůžkový pokoj sestával z prostoru, který původně zabíral dvě cely... aspoň tak soudím, z toho, co jsem viděla. Na jedné z fotografií níže uvidíte ten strop, podle kterého si to myslím. 

Kdybych se s fotkou otočila trochu víc na stranu, tam by byl ještě stůl, skříňka a  příslušenství na přípravu čaje a kávy, ale tam už jsme měli dané nějaké naše věci, tak jsem to nechtěla fotit.

V koupelně jsem docela ocenila vyhřívanou podlahu, to bylo takové malé příjemné plus. Byla sice malá, ale to vůbec nevadilo. Jen teda ve sprše jsem trochu koumala nad tím, jak sakra pustit vodu tak, aby tekla ze sprchové hadice, a ne z toho nahoře. Byl to pro mě menší hlavolam.

No a tady je ten zmiňovaný strop. Navíc na chodbě jsou vždy jedny dveře zazděné a pak jsou jedny do pokoje, což potvrzuje mou teorii. Ale přiznám se, že víc jsem po tom nepátrala, ale myslím, že by to tak mohlo být.

Upoutala mě tu také stará fotografie. Nevím, z kterého pochází roku, ale jsou to Helsinky, a je to foceno někde od tržiště (Kauppatori). Po bližším zkoumání jsem jsem vyhodnotila, že to bude foceno od budovy tržnice Vanha. Hledala jsem ještě jiné starší fotografie a tam jsem si to potvrdila. Stejně jako to, že co se zvedá vzadu uprostřed fotky (přesně nad kioskem), je katedrála Uspenski (červený ikonický chrám). Jen škoda, že fotka není zabraná ještě o kousek víc do vrchu, tam by to bylo víc vidět. Žijeme sice v době nejrůznějších vymožeností, ale fotka, to je prostě pořád takový malý zázrak.

Vedle fotografie visely ještě takové detaily, a to původní zámky i s klíčem.

Stravování v hotelu také ušlo. Jeden den byl na večeři brokolicový krém a pak tu byly ještě nějaké zapečené brambory, pult se saláty, pečivo a tak. To jsem ani nevyfotila, protože už jsem měla hlad a po celém dnu jsem na to neměla myšlenky. Dali jsme si pak jedno pivo, které stálo nějakých 9 euro... tak to tady prostě je.

Ráno u snídaně už jsem toho zdokumentovala více. Byl tu koutek pro přípravu nápojů, já jsem si ráno dávala čaj a pak ještě trochu mléka.

Nechyběla tu zelenina, sýry, uzeniny, nějaké pomazánky. V jedné míse jsem dokonce postřehla nějaký rybí salát, ale to mě nelákalo.

Pro mě bylo důležité, jestli tady budou mít typické pirožky. A byly tam, v sekci s pečivem. V košíku vpravo. O těch jsem mluvila už týden dopředu, že si je musím dát.

Bylo tady i ovoce. A mimo to, co mám na fotkách, tak tu ještě byla sekce se sladkým a pak také teplé věci - vajíčka, slanina, párečky, fazole.

Tady můžete vidět ty moje vybájené pirožky. Jsou z tenkého žitného těsta, plněné rýží, nebo spíše rýžovou kaší. Já bych se jich užrala a podle mě jsou dobré zkombinované jak se slaným, tak i se sladkým, ale klidně i jen tak samotné. Tady jsem k nim měla šunku a vaječnou pomazánku.

Tady jsem je měla s jogurtem, ořechy a nějakými finskými bobulemi. Mňam. Moje snídaně vždycky vypadala tak, že jsem si dala pirožky s něčím slaným a pak s něčím sladkým. Chápu, že každému chutnat nemusí, ale já je můžu.

A abych nezapomněla, v pokoji bylo i něco ke čtení... ale ve finštině, takže bych si stejně nepočetla. Na takovém výletě jsem na čtení stejně neměla kapacitu.

Ráno v den odjezdu jsem vykoukla z okýnka, a viděla jsem, že počasí nic moc. Ale i s tím jsme si nakonec nějak poradili. Toto je zároveň poslední fotka pořízená v hotelu. Působí sice trochu pochmurně, ale nás to neodradilo v tom, abychom pokračovali v našich plánech a směle jsme vyrazili ven. Hotel jako takový hodnotím jako příjemnou možnost ubytování, i když v netradičních prostorech. Bylo tu vše potřebné a to je důležité. No a příště se podíváme na samotnou čtvrť, v které se tento hotel nachází.