Helsinky nabízí poměrně pestré možnosti, jak zde strávit svůj čas. Když už je člověk ve městě, tak se nabízí třeba i návštěva muzea. Tuto variantu jsem měla i v našem harmonogramu. A nakonec se nám to skvěle hodilo, protože den bylo docela nehezké počasí, takže program uvnitř pak člověk opravdu ocení.
Původně jsem zamýšlela, že bychom šli do Národního muzea, jenže jsem se na internetu dočetla, že to je dočasně uzavřeno, takže jsem hledala jiné varianty. No, ale aspoň jsme šli kolem a mohli se podívat na budovu zvenku.
Nakonec jsme šli do Přírodovědného muzea. Při plánování jsem objevila také Muzeum tramvají, ale tam jsme nakonec nešli. Kdo ví, třeba příště. U toho muzea mě zaujal i název ulice, která se nachází v jeho blízkosti, a to Eino Leinon katu. (Jen pro zajímavost a mimo téma dodám, že Eino Leino byl finský básník.)
Expozice tu působily dost reálně.
V noci bych tady ale být nechtěla...
Pro mě to byla návštěva muzea po dlouhé době. Já vím, jsem trochu ostuda. Moje poslední návštěva muzea proběhla minulý rok... a to když jsem v létě navštívila Arktikum v Rovaniemi.
Interiér si tady rozhodně zaslouží palec nahoru.
Postupně si tady projdete čtyři patra.
A úplně nahoře se můžete pokochat fotografiemi severské přírody. To se mi líbilo, byla to taková příjemná tečka nakonec.
Po prohlídce jsme se ještě na chvíli zastavili v bistru v přízemí. Než si manžel vypil kávu, šla jsem ze zvědavosti omrknout suvenýry a pak jsme ještě chvilku poseděli. Mezitím jsem ještě pro jistotu nakoukla do mapy, abych se ujistila, kam dál. Byla jsem ráda, že jsem po delší době zavítala do muzea... a také že jsme v tom ne úplně příjemném počasí mohli být nějakou dobu uvnitř.
Žádné komentáře:
Okomentovat