Kdo počůral rohožku?

 Život s kočkami a zvířecími mazlíčky obecně umí být velice pestrý. Člověk se něco naučí, pobaví se a jindy se zase nestačí divit a občas přijde i nějaká ta "nehoda". Zkrátka se zvířaty je ten život o chlup pestřejší.

Nedávno jsem dělala generální úklid v "kočičím koutku", což je taková malinká místnost za kuchyní. Jedná se o jakýsi výklenek, rozměr má asi 3 krát 3 metry. Jsou tady kočičí záchody, regál s kočičím krmivem a stelivem, skříň na různé věci a sušička.

Skříň, regál i sušička jsou podložené, aby pod nimi mohl proudit vzduch. Tady ten výklenek má bohužel dost blbou/nedostatečnou izolaci a nejlepší by bylo to z venku zateplit. V tomto koutku tak bývá v zimě o dost chladněji než ve zbytku bytu a to má pak za následek, že se tu občas sráží vlhkost. Musí se to hlídat a udržovat.

Tak jsem se rozhodla, že to vezmu tentokrát pořádně. Otevřela jsem okno, abych mohla pořádně vyvětrat. Dveře mezi koutkem a kuchyní jsem zavřela, protože jsem to tady chtěla také vyfíkat savem a nechtěla jsem, aby to šlo do bytu. Odsunula jsem také sušičku a regál, protože to tam bylo potřeba vytřít. Do toho jsem z jednoho kočičího záchodu úplně vysypala stelivo, protože už ho tam bylo dost málo, tak jsem se rozhodla, že ten záchod rovnou i umyju. Jednou za čas to tak dělám, že kadiboudy vysypu a celé je umyju, ale vždycky beru jen jednu, aby kočky měly zbylé dvě kadiboudy k dispozici.

Koutek jsem vysála, pak přišlo na řadu savo, to jsem pak utřela a pak jsem ještě vytřela podlahu mopem. Po vyvětrání zápachu sava jsem zavřela okno a pro změnu pustila přímotop. Normálně tam totiž blbě schne podlaha, jak je tam chladněji a já jsem potřebovala nastrkat všechny věci zpět na své místo a nechtěla jsem je dávat na mokrou podlahu. Nejdříve jsem dala zpátky na místo regál určený na krmivo. Když už jsem takto řádila, všechny police v něm jsem vytřela, vybalila jsem konzervy, které byly ještě v původním obalu a kapsičky jsem z krabic uložila do plastových boxů. Protřídila jsem také pamlsky a do spodní police jsem uložila dva pytle steliva a granule.

Pak jsem ještě na své místo posunula dvě kadiboudy, sušičku, vyhodila odtud nějaké krabice a také pytel s plasty a tak podobně. No, byla to velká akce a dost jsem se do toho zabrala. Řekněme, že asi tak hodinku neměly kočky do koutku přístup. Manžel pak jel odvézt plasty a krabice a já jsem si na chodbě všimla, že u rohožky je mokro. Po detailnějším prozkoumání jsem zjistila, že tu rohožku někdo z koček počůral. Byla to poctivá loužička a nikdo se nepřiznal.

Hlavní podezřelý je ale Koblížek. Předtím totiž měl problém s takovou plastovou podložkou na boty, tu počůral několikrát. Pak jsem ji asi dva týdny neměla danou u dveří a nic se nedělo, ale když jsem ji dala zase zpátky, druhý den tam zase bylo načůráno. Tuto plastovou podložku jsem tedy zrušila. Jenže jak je teď venku mokro a vejdeme v botách dovnitř, je na chodbě strašně našlapáno. Takže jsme koupili jinou rohožku, kterou máme vevnitř hned u dveří a po té, co na ni stoupneme, odkládáme boty na malý kobereček hned vedle.

Takže je možné, že Koblížkovi vadí i tato rohožka. A nebo mu možná vadil můj velký úklid v koutku a tímto vyjádřil svůj názor. Až zpětně mi došlo, že jsem mohla aspoň jeden záchod vystrčit ven, protože takto k tomu kočky neměly nějakou dobu přístup. No, chybami se člověk učí. Rohožku jsem vyčistila a jsem zvědavá, jestli se tento incident bude ještě opakovat, a ukáže se tak, že Koblížek prostě nemá rád rohožky.

Ani by mě to nepřekvapilo. Koblížek je totiž kocour s názorem. Jednou, už je to hodně dávno, jsem měla kočku, které z nějakého důvodu vadil kobereček v koupelně u vany. Byla na něj vysazená. Počůrala ho, kobereček jsem oprala, dala zpátky a za pár dnů se to zase opakovalo. Kobereček jsem tedy odstranila a milá kočka si nikam jinam ani necvrkla. I zvířatům se můžou některé věci nelíbit, i když je to pro nás mnohdy nepochopitelné, proč mají s tou danou věcí problém.

Druhý den dopoledne jsem pro změnu objevila na podlaze nablito. Byla to kapsička, kterou jsem dávala kočkám ráno a Koblížkovi asi nesedla, nebo ji zhltal moc rychle, což mu nemuselo udělat dobře. Slyšela jsem v ložnici divné zvuky, tak jsem se šla podívat a viděla jsem že odtud jde Koblížek a pak jsem objevila ten poklad na zemi, na dvou místech a pak si ještě ublinknul v obýváku. On to nikdy neudělá jen na jednom místě, vždycky je to tak na dvou nebo třech místech, takže pak spolu hrajeme takovou hru "najdi blitku". Než jsem to stihla utřít, tak do toho nějaký šikula stoupl, takže jsem jako bonus utírala ještě mokré ťapičky. Jak vidíte, k mazlíčkům patří i takové věci, které nejsou zrovna zábavné a příjemné, ale i to se prostě stává. Poté, co jsem zlikvidovala toto nadělení, už si to ke mně hrnul Koblížek se vztyčeným ocáskem a začal se o mě otírat, jako kdyby se nic nestalo. Tak je to vždycky, že přijde, jako kdyby nic.

A večer to skvěle zakončil Ňufák. Zblajznul kapsičku a pak se rychle ještě musel docpávat granulema. Nějakou dobu poté jsem ho viděla sedět v koutku na regálu. Najednou se začal nadavovat a než jsem stihla zasáhnout a z regálku ho sundat, tak se milostpán solidně zgrcal. A to tak, že jak seděl nahoře, tak trefil rovnou kadiboudu, z které to pak steklo na zem. Podotýkám, že to byla přesně ta kadibouda, kterou jsem předchozí den celou umývala. Podlahu jsem tam vytírala také předchozí den a když jsem to viděla, myslela jsem, že mě trefí. A že by Ňufák vzal hadr a aspoň pomohl s úklidem? Kdepak, seskočil z regálku a odcházel se vztyčeným ocáskem jako pán. Říkala jsem mu, ať příště laskavě tak nehltá a myslíte, že si z toho něco dělal? Za chvilku už loudil pamlsky a lítal tady jako splašený, kdy při jednom výskoku na parapet málem brzdil čumákem o sklo. Večer pak ještě prudil Koblížka. Potom jsem jen slyšela z ložnice, jak Koblížek vrčí a Ňufák z tama vylítl jak raketa a běžel docela při zemi, tak nevím, jestli náhodou nedostal od šéfa domácnosti lepanec. Někdy se to zkrátka takto sejde. No, aspoň že ta Mímulka nic nevyváděla. Konec kočičího hlášení.