Spát a nebo psát, to je volba, před kterou v posledních dnech stojím. Leden, to je pro mě zkrátka období útlumu a zvýšené potřeby odpočinku a když dojdu večer z práce a konečně mám padla, tak se rozhoduju, co budu dělat.
Když nemám zrovna volno a nemůžu tak k blogu zasednout ráno, dělávám to večer po práci. Naťukám nějaký ten článek a nastavím datum zveřejnění, případně mrknu i k někomu z vás, ale to dělám spíše ráno. Teď se mi ale kolikrát stává, že mám nějaký nápad na článek, cestou domů o tom přemýšlím a když dojdu domů a obstarám kočky, tak už mám kolikrát jen chuť se uvelebit na gauč, odpočívat a nic nedělat.
Často tedy vítězí potřeba odpočinku nad mou pisatelskou tvůrčí činností. Někdy to tak zkrátka je. V práci je toho teď sice méně, ale na zimu nabrali zbytečně moc nových lidí, takže mi přijde, že člověk tu nemá ani chvilku klidu, protože prostě více lidí rovná se méně osobního prostoru, což mě docela vysosává. Také mě unavuje pořád dokola někomu něco vysvětlovat, zvlášť když bych si vsadila, že v sezóně tady ten dotyčný už nebude. Jsem zvyklá, že v sezóně je zkrátka provoz a v zimě je větší klid a prostor pro regeneraci, a teď tomu tak úplně není... a to mě unavuje.
Kolikrát se na konci směny v práci těším, až dojdu domů a budu jen tak existovat. Těším se na kočky, na to, že bude konečně chvíli ticho, nebudu muset poslouchat příšernosti, co si tady někteří pořád pouští, jejich trapné vtípky a tak podobně. Kočkám nevadí, když si večer po práci lehnu a odpočívám. Naopak, ty to uvítají. A jak jednou zalehnu, tak potom už není cesty zpět, protože většinou se všichni naskládají na mě.
Radši ani nechci přemýšlet nad tím, jak potom budu fungovat v sezóně, když si teď v zimě kvůli nepochopitelné strategii vedoucího vůbec neodpočinu. Nemá absolutně žádnou logiku nabírat nové lidi po sezóně a na zimu, když v tu dobu tady nejsou vůbec potřeba a jen nám berou hodiny. Moc nechci vidět výplatu za únor, protože to je krátký měsíc a když mi tam nevyjdou směny o víkendu, tak to bude stát akorát za ho*vno. A když poukážeme na nesmyslnost nabírání nových lidí po sezóně, tak se nám vedoucí akorát vysměje. Prostě kocourkov hadra...
A zrovna tady v těchto dnech si říkám, že jsem opravdu ráda, že mám jen ty kočky, a ne psa, kterého bych po práci musela jít ještě vyvenčit, a to bez ohledu na počasí a to, jestli se mi chce ven. Kočkám dám jen do jejich mističek jídlo a do kadiboudy si chodí dle libosti. Mají tři, tak si s tím docela dobře vystačí. Tam jen vyberu poklady, které mi tam zanechaly a to je jedno, v kolik hodin to udělám. Takže kdybych tady náhodou delší dobu nic nenapsala, tak prostě proto, že asi spím nebo odpočívám. A víte, co je na tom nejlepší? Že ať už se rozhodnu pro jakoukoliv činnost uvedenou v nadpise, kočky se ke mně tak jako tak rády připojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat