Povánoční útlum

 Vánoce jsou definitivně za námi. I když pro mě byly částečně pracovní, i tak byly hezké a opravdu štědré. I přes ten všudypřítomný shon je to pro mě takový čas na zpomalení a zastavení se. Však ono také není kam se hnát.

Mně se ani nikam nechce spěchat. Letos mám po Vánocích ten rozjezd velice pomalý a nějak se mi nechce kupředu. Ještě jsem ani nesklidila vánoční výzdobu a zdá se, že stromeček ještě pár dnů zůstane. Když se sklidí, tak je to bez něj takové prázdné. Nemám ani nejmenší pomyšlení dávat si teď nějaké velké cíle a předsevzetí, na to nějak nemám energii. Kdyby to šlo, tak bych nejraději tak dva týdny v kuse prospala. Jedu teď na takový úsporný režim a nakonec si říkám, proč ne, příroda přece v zimě také odpočívá.

Na konci roku jsme se přece jen dočkali nějaké sněhové pokrývky a hned to venku vypadalo jinak, tak nějak více svátečně. Teplota nám klesla hodně pod nulu a zima tedy úřaduje v plné parádě. Myslím si, že ten odpočinek je na místě a moje kočky mi to dokazují každý den. Teplo a odpočinek je potřeba, kočky to dobře ví.

V závěru roku jsme nakonec přece jen ještě stihli procházku a výlet. Původně bylo sice v plánu něco jiného, ale víte jak to je, že ne vždy všechno vyjde. Nakonec i toto bylo fajn a určitě tady o tom ještě napíšu. Sice to bude zpětně, ale ony ty články nikam neutečou a nechci spěchat ani tady na blogu. Silvestr jsme strávili v klidu doma, tedy alespoň jak to umožnila ta kanonáda venku. Zajímalo by mě, kdy lidé dostanou rozum, ale asi to ještě hodně dlouho potrvá. Doma jsme měli zatažené žaluzie, rozsvícený stromeček a puštěnou televizi, aby tu nebylo úplné ticho a kočky se tak trochu rozptýlily. Tato taktika zabrala. Nejdříve sice zbystřily, co se to děje, ale mazlili jsme a hráli si, tak se to docela podařilo. Ňufák asi musel být dost unavený, protože dokonce usnul u talíře s jednohubkama. Normálně by totiž loudil a snažil se nenápadně nějakou ukrást.

Podívala jsem se na Mrazíka a Tři oříšky pro Popelku, to jsou moje oblíbené vánoční pohádky, přestože už jsem je viděla asi tak stokrát. Kočkám jsem vymyslela novou zábavu. Do tady toho kartonu s různými prohlubněmi, jsem jim naházela pamlsky a nechala je, ať si je odtud vyloví. Jak vidíte, tento můj nápad měl velký úspěch.

Velké oblibě se u nás těší i krabice. Když mi přišlo krmivo, krabici od toho jsem zalepila a vyřezala do ní otvory. Jeden větší, aby se jím dalo prolézt a pak ještě dva malé, akorát na prostrčení tlapky. Ňufák hned vlezl dovnitř a Míma na něj dorážela. Myslím, že mu tak trochu vracela to jeho provokování. Když chtěl z krabice vylézt, pořádně ho zmydlila, že zase zalezl dovnitř a Míma pak seděla vítězoslavně na krabici.

"Pamlskovník" našel i jiné využití. Koblížek si nejspíše řekl - krabice jako krabice a udělal si z toho pelíšek. Nevím, jestli je to úplně pohodlné, ale zdá se, že to kočkám vyhovuje. Tyto kartony mám dva a všichni se v nich střídají. Jak mála stačí ke štěstí...

Koblížek byl velice poctivý hlídač dárků.

Hlídal jak zabalené dárky pod stromečkem, tak i potom, když byly rozbalené. Je to pilný asistent.

Kočky mou potřebu odpočinku vítají a vlastně je to prospěšné pro obě strany. Vždycky se najde někdo, kdo mi u toho velice ochotně dělá společnost, stejně jako u psaní tady toho blogu. Jak jsem zmiňovala v začátku článku, nemám chuť dávat si nějaké velké cíle, tak jen doufám, že u blogování vydržím i v následujícím roce. Snad budou náměty na články chodit samy, jako tomu bylo dosud a vy sem občas rádi zavítáte. Kočky, knihy a výlety, to je taková moje klasika a do toho sem tam možná nějaké letadlo. Určitě tady ještě uvidíte články, co se budou týkat uplynulého roku, tak snad to bude zajímavá připomínka. Děkujeme za návštěvu a doufáme, že se máte dobře.