Insiprace ke čtení - nenáročná pohodová četba

 Dnes tady mám pár tipů na odpočinkové čtení, což se podle mě hodí k vánoční pohodě na blogu. Občas sáhnu i po oddechové četbě, tak třeba to někoho inspiruje. Jsou to knížky, které mám ve své knihovně a přečetla jsem je už dříve, v době, kdy jsem měla blogovou pauzu a tak jsem tady o nich nepsala.

Mám tady celkem šest knížek... a samozřejmě nemůže chybět fotka s Míma, která byla ochotná se k nim usadit. Je to prostě šikovná kočka.

Knížky Knihonoš a Pekař příběhů napsal Carsten Henn. Oba dva příběhy jsou takové milé a poetické. Řekla bych, že to jsou takové pohádky pro dospělé a tak to i člověk musí brát, trochu s nadsázkou. Knihonoš je o starém pánovi, který pracuje v knihkupectví a po zavírací době roznáší knihy zákazníkům, které si pojmenovává podle různých postav. Jednoho dne se k němu přidá devítiletá holčička, která mu trochu naruší obvyklý chod věcí. Pak se stane taková nemilá věc - pán přijde o práci, a tak je potřeba s tím něco udělat.
Pekař příběhů je o primabaleríně Sofii, které zranění zničí kariéru a dost ji vykolejí. A to tak, že neví, jak dál se svým životem naložit. Pociťuje beznaděj a k tomu se přidá také manželská krize. Jednoho dne začne pracovat v malém pekařství, kde se učí, jak správně upéct chleba a další pečivo.

Z těchto dvou knih se mi určitě líbil víc Knihonoš a to ne kvůli zpracování, ale proto, že mě více zaujal daný motiv. Jako oddechovka ke kávě nebo čaji jsou ale dobré obě dvě.

Kocour, který zachraňoval knihy (Sósuke Nacukawa) je další příjemná oddechová záležitost. Jen teda název je možná malinko zavádějící, protože knihy ve skutečnosti zachraňuje středoškolák Rintaró, který zdědil antikvariát po svém dědečkovi a chystá se ho zavřít. Kocour, který se mu zjeví a má na něho zvláštní prosbu, je spíše takovým jeho průvodcem. Vydají se spolu do tajemného světa, aby zachránily knihy od jejich majitelů, kteří knihy zanedbávají a ubližují jim. Japonské knihy jsou takové zvláštní a je v nich zkrátka znát jiná mentalita, což nemusí sednout každému a některé věci se zkrátka ztratí v překladu, ale já je mám ráda. Mám ráda ten klid v nich a právě to, že jsou jiné. Kombinace kocoura a knih v příběhu, to je zkrátka pro mě. Objevila jsem fotku, o kterou vás nemůžu ochudit, a to Koblížka s touto knihou. Při pohledu na fotku mě napadá: Koblížek - kocour, který zalehával knihy.

Kočka na cestách (Hiro Arikawa) bylo milé a ke konci také dojemné čtení. Mladý muž Satoru žije s kocourem, kterého kdysi zachránil. Jednoho dne se vydají na cestu a navštíví tak různá místa a také přátele. Ovšem tento výlet není jen tak, skutečným důvodem cesty je to, že zasáhl nemilosrdný osud a Satoru musí kocourovi najít nového a vhodného páníčka, protože sám bude muset do nemocnice.

Kdyby ze světa zmizely kočky (Genki Kawamura) je příběh o muži, který pracuje jako pošťák a jednoho dne se dozví strašlivou zprávu o svém zdravotním stavu. Moc času už mu nezbývá a jednoho dne se u něj v bytě zjeví Ďábel, který přijde s neobvyklou nabídkou. Když nechá zmizet ze světa nějakou věc, prodlouží mu za to život o jeden den. Jenže to má háček, ty věci bude vybírat Ďábel. Jednoho dne přijde s tím, že nechá zmizet ze světa kočky. To mladý muž, kterému dělá společnost jeho kocour Pan Zelí, nemůže dopustit. Konec by si možná zasloužil pár stránek navíc, ale jinak je to zajímavé čtení, trochu k zamyšlení, a hlavně ten závěr je prudce dojemný.

Kočka a město (Nick Bradley) je ze všech zmíněných knih ta nejobsáhlejší, má asi 330 stran, ty ostatní jsou spíše takové útlejší. Je tu několik postav a jejich příběhů, které se více či méně prolínají - přepracovaný taxikář, hráč videoher, samotář, co se bojí opustit byt, bezdomovec, co se usadí v prázdném kapslovém hotelu... A do toho všeho kočka, která je jakýmsi průvodcem v jednotlivých příbězích, spojuje je a toulá se městem. Na obálce mimo jiné stojí "Meditace nad současným světem a zároveň svižná jízda zapadlými uličkami Tokia". No, to docela sedí. Ve finále může být trošku zklamáním, že tu kočka nehraje až takovou roli, takže jak bylo psáno v jenom komentáři na databázi knih - více kočky, méně města. To byla asi jediná věc, která mi na knížce trochu vadila, ale jinak to bylo docela fajn. Z archivu jsem vylovila jednu tématickou fotku - tuto knížku jsem četla před dvěma lety na dovolené u moře.

A tady ještě jednou moje asistentka Míma. Jak objevila na jedné z knížek takovou tu šňůrku, co má sloužit jako záložka, bylo veselo, protože ji začala lovit. Asi si to dovedete představit. Aspoň Míma potrénovala na přehled prosincového čtení, který už se blíží. Knížek, které jsem si v prosinci pořídila (samozřejmě výhodně a v akci), je opravdu požehnaně a tak přemýšlím, zda je nemám dát do samostatného článku. Ještě asi uvidím. Třeba někoho z vás tento seznam naladí na čtení a nebo aspoň malinko pohladí na duši a i kdyby ne, nic se neděje.