Z Drnholce do Mikulova

 V říjnu jsme mimo jiné zavítali i do Drnholce tady na jižní Moravě, kde je udělaný Svět dýní. Přišlo nám, že se to hodí jako podzimní výlet, tak jsme vyrazili.

Mám ráda dýně, ale jedna návštěva tohoto místa mi stačila. Vstupné vyšlo na 170 korun pro dospělého, což mi přišlo docela dost.

Dýně tu byly všude a různě naaranžované. Sice svítilo slunko, ale byla zima a docela dost foukalo.

Po obhlídce dýní jsme se chvíli motali v bludišti, ale ne v tom kukuřičném, protože z toho už tady byly jen takové pozůstatky. Je to tu hezké, ale hodně je za tím vidět turistické lákadlo. Když jsme odtud odjížděli, fronta u vstupu už byla šíleně dlouhá.

Odtud jsme se přemístili do Mikulova. Trochu jsme se tu prošli, ale nepořídila jsem skoro žádné fotky. Jak foukalo, tak se mi nechtělo vytahovat pořád ruce z kapes. V jednu chvíli jsem dokonce sáhla i po čepici, hodilo se mít ji v batohu.

V Mikulově jsme se chtěli najíst, což se ale ukázalo trochu jako problém. Prošli jsme tři restaurace a ani v jedné nebylo volné místo. Až v té čtvrté jsme objevili asi tři volné stoly. Nečekala bych, že zrovna tady bude tak narváno. Po městě chodilo dost lidí a byla tu slyšet převážně němčina. Z Rakouska je to sem kousek a také pro ně nejsme drazí. Když jsem v jedné restauraci viděla ty ceny, tak jsem málem upadla. Z Brna jsem zvyklá a vím, že v restauracích to není úplně levné, pokud teda člověk nejde do nějaké vývařovny, ale toto mě trochu překvapilo. Holt turistický byznys tady asi udělal své.

Když jsme se najedli, vydali jsme se k zaparkovanému autu a vyrazili na cestu domů. Kochala jsem se okolní krajinou.

Projížděli jsme kolem pálavských kopců, na kterých je možné vidět zříceniny Sirotčí hrádek a Děvičky. Z jedné na druhou je to docela hezká trasa, tak třeba někdy.

Cesta vedla kolem vodní nádrže Nové mlýny. Kopce v pozadí jsou právě ty, na kterých se nachází výše zmíněné zříceniny. Musím říct, že i ta cesta zpátky byla příjemná a jsem ráda, že se mi podařilo něco cvaknout. Také občas fotíte za jízdy?