Říjnové čtení s Mímou

 Další měsíc se nám překulil a přišel tedy čas na pravidelný čtenářský přehled. A už by to ani nebylo ono, kdyby u toho neasistovala naše mourovatá paní kočka - Míma. Ta už je v tom hodně zběhlá a někdy z toho má ještě zábavu, když se u knížek všelijak převaluje.

Říjen byl pro čtení docela příznivý. Když jsem se konečně prokousala knížkou, kterou jsem měla rozečtenou ještě z předchozího měsíce, tak už to šlo docela dobře. Já to mám prostě tak, že pro mě je podzim na čtení ideální, stejně jako potom zima. Jsem zvědavá, kolik toho do konce roku ještě přečtu. V říjnu jsem přečetla celkem čtyři knížky.

Kniha, se kterou jsem se trápila už v září, byla Temné léto od Dana Simmonse. Ležela mi tady už opravdu dlouho, tak jsem po ní konečně sáhla. V knize je léto, končí škola a partu dvanáctiletých kluků z malého amerického městečka čekají prázdniny. Zní to jako idylka, ale pak se jeden jejich spolužák ztratí a začnou se dít divné věci. Jeden z nich přijde o život. Za každou cenu chtějí zjistit, co se tady děje, a co po nich jde. Knížka je opravdu obsáhlá, má přes šest set stran, což by mi nevadilo, na tučné knihy jsem zvyklá. Jenže tady mě docela ubíjely dlouhé popisné pasáže, a také to, že se dlouho nic pořádně nedělo. Myslím, že kniha mohla být tak o dvě stě stran kratší. Škoda té roztahanosti, námět jako takový mi totiž přišel zajímavý. Tato kniha určitě půjde do světa.

Další knížku jsem oproti tomuto slupla jako nic. A tou byl thriller Odešla do tmy od Claire Douglas. Nebylo to zrovna veselé čtení, ale narozdíl od předchozího kousku, se mi tento příběh četl docela lehce a měl takové tempo akorát. Začíná to tím, že mladá žena Heather nakráčí do domu, kde brokovnicí zastřelí jeho dva obyvatele. O něco později je nalezená ve stodole postřelená, zdá se, že se po tomto činu sama chtěla sprovodit ze světa. Na první pohled se to zdá jako docela jasný případ, jenže je tady spousta nejasností a otázek. V knížce jsou dvě časové linie - jedna současná a druhá z doby před pětadvaceti lety, kdy došlo ke zmizení sestry hlavní hrdinky a údajné pachatelky. Na tomto případu pracuje Jess, která je novinářka a také se svého času přátelila právě se sestrami. Tuto knížku bych klidně doporučila k přečtení.

Co hledáš, najdeš v knihovně od Mičiko Aojama je docela příjemná oddechová záležitost. V knihovně v komunitním centru pracuje knihovnice Sajuri Komači. Není to jen tak ledajaká knihovnice, má totiž úžasnou schopnost najít přesně takovou knihu, která může dotyčnému člověk pomoct. Chodí sem různí lidé a návštěva této zázračné knihovnice jim svým způsobem pomáhá k tomu, aby našli sami sebe a svou cestu. Příběh je rozdělený do pěti kapitol, kdy v každé kapitole přijde do knihovny někdo jiný. V této knize mi to nevadilo a dobře se mi četla.

Noční můry z temnoty je sbírka různých strašidelných příběhů, duchařských historek a říkadel. Sestavil ji Alvin Schwartz. Knížka je to útlá, takže její čtení není na dlouho. Podle mě se v tomto období, kdy je brzy tma a stále častěji je venku mlhavo a sychravo, dobře hodí.

Přibyly mi také nové kousky do knihovny, celkem tři.

Tou první je Donuť mě cvičit od Terezy P. Polivchuk. Má to být spíše romantická záležitost. Hlavní hrdinka Radka má ráda donuty a nemá ráda pohyb. Jednou ji její kamarád donutí jít do fitka, kde potká pohledného trenéra. Radka si na nohu omylem upustí činku a pak se začnou dít věci. Běžně takové věci nečtu, ale tuto knížku jsem si zkrátka musela koupit. Líbilo se mi, jak byla psaná anotace a také jsem u této knihy sledovala, jak vzniká. Takže když vyšla, bylo to jasné. Koupit si knížku od někoho, koho skoro znáte a baví vás jeho příspěvky, to je nutnost. Je to autorčina prvotina a ráda podpořím, když někdo dělá něco, co ho baví. Je to jako kdyby si někdo koupil můj obraz.

Další dvě knížky jsem dostala v rámci darovačky, o které už jsem se tady zmiňovala, že jsem do ní tvořila balík. Překvapilo mě, když z mého seznamu byly v balíku dvě knížky... povinná totiž byla jedna. Duchové rodiny Folcroftů je ze série o strašidelných domech od Darcy Coates. Jednotlivé díly na sebe nenavazují, společné je jen to téma, takže můžete sáhnout po kterékoliv knize.

Čarodějův klobouk od Tove Janssonové je třetím dílem v sérii příběhů o Mumíncích. První kniha s těmito bílými hrošíky vyšla v roce 1945, takže letos mají Mumínci výročí 80 let. Ve své domovině jsou velmi populární.

Pořizování nových knih se snažím omezovat a nekupovat si vše, co mě trkne do očí, ale některé věci u mě mají zelenou... například pokud je něco o kočkách nebo od finského autora, tak je to jasné. Tentokrát se mé asistentce moc nechtělo a vyžadovalo to hodně drbání, než byl ochotná usadit se ke knihám. Nakonec se ale nechala přemluvit a později dostala i odměnu.