Pohoda na Svoboďáku

 Dnes nepůjdeme nikam daleko, tedy aspoň pro mě. Zase se podíváme do naší jihomoravské metropole. Tentokrát půjdeme na náměstí Svobody, kterému tady nikdo neřekne jinak, než "Svoboďák". Tady to náměstí je takovým pulzujícím srdcem Brna.

Nejčastěji se po Brně pohybuju z práce a do práce, ale občas ráda zajdu i jinam. Vlastně sem můžu nakouknout i při cestě do práce... Když se mi nechce brzy ráno čekat na noční linku, kterou se dostanu na hlavní nádraží a která má věčně zpoždění, jedu šalinou, které jede pár minut před noční linkou a projíždí právě přes toho náměstí. Ano, přímo přes Svoboďák jezdí šaliny, což jak asi víte, je místní název pro tramvaj.

V tuto brzkou hodinu je náměstí klidné a tiché a sem tam se mihne nějaký jednotlivec. Tyto průjezdy přes prázdné náměstí si užívám. Bohužel z této denní doby fotky nemám, tak aspoň něco během dne. O nějakou tu hodinku později už to tady hučí jako v úle. Hlavně obdivuju řidiče, kteří jezdí linky přes náměstí... asi musejí mít dobré nervy.

Svoboďák je náměstí jak má být. Jsou tu nejrůznější obchůdky, kavárny, restaurace, vodní prvek a také se tu konají různé akce. Zbytek republiky ví hlavně to, že tu jsou bizarní černé hodiny, takzvaný "Brněnský orloj", který je terčem různých vtípků. Ale co, když kolem toho chodíte často, zvyknete si.

Občas sem zajdeme si něco dát a to mě pak baví, sedět tu na některé ze zahrádek, konzumovat nejrůznější pochutiny a u toho pozorovat projíždějící šaliny. Je to prostě pohoda. Nejčastěji tu chodíme na Zlatou loď, a když je tu nějaká akce, dáme si zase něco u stánků.

Ze Svoboďáku se člověk může dostat docela pohodlně na další místa. Pro představu jsem udělala obrázek z mapy, doporučuju rozkliknout. Kousek odsud je Dominikánské náměstí, Zelný trh a kostel sv. Jakuba. Daleko to není ani na Moravské náměstí, Janáčkovo či Mahenovo divadlo, katedrálu sv. Petra a Pavla (takzvaný Petrov) nebo brněnskou dominantu - hrad Špilberk.

Na samotném náměstí pak najdeme různé pamětihodnosti, například barokní morový sloup, který je připomínkou morové epidemie, která Brno postihla v druhé polovině sedmnáctého století. Dříve tu stával také kostel, a to do roku 1870. Dnes tu zbyla jen upomínková deska v dlažbě a bystré oko postřehne i nenápadně vyznačený půdorys tehdejší stavby.

Co rozhodně nesmím opomenout, je "Dům pánů z Lipé", jehož základní podoba pochází ze 16. století a mezi ostatními stavbami tu rozhodně vynikne a upoutá pozornost. Později se mu dostalo ještě dalších úprav, a to v v roce 1843 (přístavba dalšího patra) a 1882 (úprava průčelí). V letech 1937 - 1938 se tato budova dočkala dalších úprav průčelí, ovšem v roce 1945 byla poškozena. V roce 2000 pak byla zahájena jeho obnova. V nejvyšším patře je pak vyhlídka na město. Zajímavostí je i samotný název... ten, jak ho známe dnes se začal objevovat až po vzniku Československa. S renesanční podobou domu nemá rod pánů z Lipé prakticky nic společného... původní gotický dům získal výměnou za jiný dům brněnský měšťan Kryštof Schwanz z Retzu. Ten tento dům zbořil a na jeho místě vystavil nový. Udělat to dnes, tak mu památkáři půjdou po krku... Úplně vlevo může bystré znalé oko poznat vyčuhující Kleinův palác v novorenesančním stylu, což je také zajímavá stavba.

Kleinův palác, sídlo tehdejšího úspěšného podnikatele Franze Kleina - vybudovaný v novorenesančním stylu v letech 1846 - 1848. Na místě původně stával dům "U zlaté koule". Jeho původní podoba se zřejmě nikde nedochovala, ale při hledání informací jsem narazila na pár zajímavostí. Předchozí název byl podle zvláštního domovního znamení a také v něm původně sídlili mečíři. Pak v něm měla být banka. Potom v Kleinově paláci byl prý první splachovací záchod ve městě, což byla tehda vymoženost.

Z těch novodobějších záležitosti tu pak máme Skácelovu kašnu, ozdobenou několika verši básníka Jana Skácela.

Jak jsem výše zmínila, máme tu i Brněnský orloj. Nejedná se orloj v pravém slova smyslu, jsou to prostě hodiny. A ten tvar, který kolikrát rozvášňuje a baví veřejnost? Tak to má být náboj, takže tyto hodiny pak mají upomínat na oblehání Brna Švédy v roce 1645. Ale lidé si to zkrátka přebrali po svém :-)

Svoboďák je největší a nejstarší náměstí Brna. Jeho trojúhelníkový tvar je původní a dříve se mu říkal Dolní trh nebo německy Grosser Platz. Jako náměstí Svobody bylo toto místo pojmenováno na konci roku 1918, ovšem od té doby bylo ještě několikrát přejmenováno. Nakonec se tento název vrátil a definitivně tak tomu bylo 10. května 1945. V roce 1901 tu začala fungovat tramvajová linka, která náměstí protínala a to ve směru od hlavního nádraží k Moravskému náměstí. Později se přidaly ještě další tratě, ovšem ty se do dnešních dob nedochovaly a zůstala jen ta jedna hlavní. Dnes tu v sezóně projíždí i takzvaná historická linka, kterou můžete právě vidět na fotce a která má svou vlastní trasu.

Tady to zkrátka žije. Největší šrumec je vždycky, když je tu nějaká akce a stánky. Asi nejvíce narváno je tu když probíhají vánoční trhy. Ale už máme vychytáno, v které časy to tady není tak přeplněné. V archivu jsem objevila mimo jiné tuto fotku, pořízenou minulý rok, právě když jsme byli na těchto trzích. Takže tady to rozsvícené vajíčko, umístěné na Skácelově kašně, která v zimě není v provozu, je jakousi pomyslnou tečkou za dnešním článkem a návštěvou Svoboďáku.