Kočky se hlásí

 Tak si zase povíme něco o kočkách, co vy na to? Myslím, že se mají jako páni na zámku. Doma se topí a to kočky mají rády, takže parapet, na který jde teplo z rádiátoru je stále v obležení. A samozřejmě nechybí ani péče paničky.

Ňufák je pořád zvědavý, co dělám, a když mi tady po klávesnici nešlape Koblížek, tak se sem nacpe on. Klidně se postaví před monitor a vůbec mu nevadí, že já nic nevidím. No, někdy to nemám jednoduché. Většinou to mám u blogování tak, že Koblížek se uvelebí na klíně a Ňufák sedí jako kuželka na stole.

Koblížek je mi na blízku ve dne, v noci. Jen co se někde uvelebím, už se hrne ke mně. Moc rád si lehá přímo na mě, ani se pak nemůžu pohnout.

Ňufák za Koblížkem v tomto rozhodně nezaostává, naopak. I on za mnou leze úplně všude a jednou jsem na něj takto číhala v koupelně. Je to zvědavec zvědavý.

No řekněte, co pak byste se mohli zvednout, když by se na vás uvelebil tady ten nesamostatný kocour? Koblížek potřebuje hodně péče a umí se o ni přihlásit... v tom dovede být velmi urputný.

Natažený Ňufák.

A konečně se dostala na řadu i Míma. I ona je mi stále na blízku.

A jako správná kočka musí mít přehled o tom, co se děje nejen doma, ale i venku. Je to úplná Kelišová. Všechno ji zajímá... ať už se jedná o poletující listí za oknem nebo probíhající práce. Na naší ulici se teď kope, takže tady jezdí různé stroje a pohybují se tu ti, co na tom pracují. Už aby to bylo hotové, protože od samého rána je tu strašný rámus. Vůbec jsem nepochopila, proč se tady vůbec něco kope, když cestu je tady narozdíl od jiných míst dobrá a chodník je také v pořádku. Asi bylo potřeba na něco zase vyplácat dotace, jak už bývá ve zvyku. No, a tak to tady u nás je.