Stopadesát druhů mňoukání

 Mňoukání je jeden ze způsobů, jak kočky komunikují. Ty další můžou být třeba vrčení, syčení a také celková řeč těla. Malinké koťata třeba mňoukají, když se vzdálí jejich máma, ale jinak je kočičí mňoukání používáno převážně jako komunikace směrem k nám lidem.

Dospělé kočky mezi sebou mňoukání jako takové příliš nepoužívají. Tady tyto malé šelmičky se naučily, že my lidé na jejich zvukové projevy reagujeme. Dovedou tak upoutat naši pozornost. Každá kočka může mňoukat trochu jinak a celkově je jejich škála zvuků velice pestrá.

Třeba takové siamské kočky se v tomto směru hodně projevují a jsou velice upovídané. Někdy si říkám, jestli náš Ňufák nemá mezi svými předky nějakého zástupce tohoto plemene. On totiž pořád vydává nějaké zvuky, někdy je to až takové mečení. Producíruje se tu a jen tak pomňoukává, asi abych věděla, že jde. Plemeno siamských koček se mi líbí a kdybych si takovou pořídila, myslím, že by si s Ňufákem rozuměli.

Zvířata jsou často označována jako němé tváře, ale nejsem si v tomto případě jistá, jestli je toto označení vůbec na místě. Přijde mi, že minimálně u těch mých koček to neplatí, za den toho napovídají opravdu hodně. Když něco říkám, tak reagují a odpovídají mi, takže si s nimi kolikrát parádně pokecám, lépe než s některými lidmi.

Škála zvuků, které umí vydat, je opravdu pestrá. Kromě klasického mňoukání je tady také jakési vrkání, to často dělá Míma. Nevím, jak přesně ten zvuk popsat, abyste si ho dovedli představit, ale to vždycky říkám, že Mímulka zpívá. Podobně zpívá i Ňufák, jen teda v jeho podání je to hlasitější. Často také dělá jakési "kvííí, kvííí" a to když na něj udělám, tak ještě přidá. Ještě také dělává "rrrňach rrrňach", no to byste museli fakt slyšet. Někdy mu říkám Ňufáček zpěváček.

Občas také zakníkají, to je takové usedavé, že vás to donutí se k té kočce otočit. I Koblížek má své specifické zvuky. Spíše než mňoukání bych to v jeho případě nazvala mrčení. On zase dělá "rrrr", "mrrr", "rrrňau" a když leží a já projdu kolem, to vždycky úplně vykřikne, aby o sobě dal vědět. Nejvíc na pilno má se všemi těmito zvuky, když jdu něco dělat. To se mi pak v kuchyni motá kolem nohou a řve a řve. V tomto umí být velice urputný a nedá pokoj, dokud si ho nevšimnu. Musím ho vzít na ruky, aby aspoň na chvíli byl klid... ale po nějaké době to jede zase na novo.

Další samostatnou kategorií je jakési "ňachání" na ptáčky. Občas nám lítají za oknem a to všechny vždycky zajímá a pak na ptáčka dělají takové "ekekekeke". To je docela srandovní. Jednou tak Ňufák dělal ekekekeke i na motýla, co lítal kolem okna. Tak mu říkám, že to není ptáček a on se na mě otočil a udělal to svoje "kvííí".

Běda, když za sebou v koupelně zavřu dveře. To se hned někdo začne dobývat za mnou a úpěnlivě naříkat. Já to samozřejmě nevydržím a otevřu. Když jim chystám krmivo do misek, to bývá v kuchyni také pěkně hlučno. Ovšem největší řev je, když přijdu domů. Prostě hurá, panička se vrátila, takže na chodbě je pozdvižení. Ňufák řve, Míma píská a Koblížek mrčí... no je to hotový kočičí koncert.