Jak to vypadá s Koblížkem

 Nedávno jsem vám tu psala, že má Koblížek jisté zdravotní potíže, což se neobešlo bez návštěvy veteriny. Kocour sice nemá rád přepravku a když jsem ho do ní dávala, tak se mrskal jako kapr, ale někdy to zkrátka jinak nejde. No a teď už máme za sebou kontrolu.

Na kontrole to vypadalo dobře. Močový měchýř kocour nemá zvětšený. Panu doktorovi jsem popsala, jak to doma s Koblížkem vypadá, že na záchod už chodí a je toho obvyklé množství, ale že občas čůrá jinde než v kočičím wc. To je nejspíše z toho, že si v době největších potížích spojil nepříjemné pocity právě s návštěvou wc. Tak snad se i tohoto brzo zbavíme.

Doma byl v přepravce zase řev, ale na veterině bylo ticho. Koblížek dostal velkou pochvalu, protože v ordinaci vylezl z přepravky úplně sám. Je to opravdu šikulka a měla jsem z něj radost. Od minulé návštěvy nepřibral, což je také fajn. Až se úplně vyřeší jeho močové obtíže, tak se ho pokusíme zhubnout.

Úplně nejlepší by bylo, kdyby se tady zrzavý pan ředitel více hýbal, jenže on je strašný lenoch. Budu muset vymyslet něco, co ho rozhýbe, a to bude docela oříšek. Na další kontrolu máme přijít příští týden. Do té doby jsme dostali další dávku sirupu a dále pokračujeme v podávání urologické pasty. Někdy si ji Koblížek dá bez protestů, jindy je to zase boj.

Samozřejmě Ňufák když vidí, že Koblížek něco dostává, tak musí také přijít. Ňufák totiž vždy všechno chce, takže samozřejmě chtěl i urologickou pastu, i když pro něj nebyla určená. Pastu jsem vždy z tuby nabírala do stříkačky, abych dávala vždy aspoň přibližně stejné množství a také takto se mi to lépe podává. Většinou to vypadalo tak že jsem přidržovala Koblížka jednou rukou, v druhé ruce jsem měla stříkačku a do toho jsem ještě odstrkovala mlsného a zvědavého kocoura. Byly chvíle, kdy jsme měla pocit, že by se mi hodily jedny ruce navíc. Občas se Ňufákovi trochu podařilo si pasty líznout a jak mu to chutnalo. On ji nepotřebuje užívat, ale taková troška mu rozhodně nijak neuškodí. Docela by mě zajímalo, jestli by se na to hrnul se stejnou chutí, kdybych mu ji musela podávat.

Koblížek je někdy z toho všeho otrávený, tak se ho snažím všelijak rozptýlit. Po podání sirupu je většinou uražený, ale vydrží mu to jen chvíli a pak hned zase cupitá za paničkou a dožaduje se drbání. Občas ho také vyčešu, když přijde, a to se mu líbí. Až se z toho svalí na zem, jak je spokojený. No a jak jsem výše psala o podávání pasty, tak to většinou vypadá nějak takto. Až se divím, že Koblížek ještě nedal Ňufákovi flákanec, že se k němu tak cpe.