Čas na dýňový koláč a polívku

 Podzim mám ráda. Kromě krásně zbarvené přírody a ideální atmosféry na čtení je to pro mě také období polévek. Jak přijde podzim, tak polévky zkrátka člověku přijdou k chuti. Také si v tento čas koupím tu a tam dýni, kterou pak zpracovávám.

Takovou stálicí v mé kuchyni je na podzim rozhodně dýně hokaido. Než ji zpracuju, tak nadělá také nějakou parádu. Z dýně dělám polévku, která je docela jednoduchá a mně osobně moc chutná. Nejdříve si uvařím na kostičky nakrájenou dýni, ke které přidám sůl, pepř, muškátový květ a sušený zázvor. Na uvaření dýně, nedávám moc vody, protože poté, co ji rozmixuju, přidávám vývar a smetanu na šlehání. Pak to všechno ještě povařím a potom případně ještě dochutím.

Je to dobrota, ale nedělám jí moc najednou, raději si zase za pár dní uvařím čerstvou. Tato polévka je dobrá jen tak, ale občas si doplním krutonky nebo opečeným chlebem, případně lehce posypu strouhaným parmezánem nebo něčím zeleným. Záleží na tom, co je zrovna po ruce.

Další taková věc, která se na podzim objeví v mé kuchyni, je dýňový koláč. Ten je na výrobu náročnější než polévka, ale na suroviny příliš složitý není. Nejdříve se na kostičky na krájí dýně, uvaří se, scedí a pak se rozmixuje. Ideální je mít 600 gramů v syrovém stavu. Pak se uhněte těsto, na které je potřeba 175 gramů hladké mouky, 110 gramů másla, 15 gramů třtinového cukru, špetku soli a 30 až 50 ml vody. Co se týče mouky, hladkou kombinuju s kukuřičnou, zhruba půl na půl. Není to nutné, ale zdá se mi, že se pak s těstem lépe pracuje a je takové křehčí.

Na náplň si vyšlehám tři vejce a 100 gramů třtinového cukru. Pak přidám dýňové pyré, 120 ml smetany na šlehání, mletou skořici, sušený zázvor a špetku soli. Vše pak ještě dobře promíchám, nebo zlehka projedu šlehačem. Pak do kulaté formy, jejíž dno vykládám pečícím papírem, dám těsto a postupně ho mačkám, až ke krajům, kde ho ještě vymáčknu trochu do výšky a vytvořím tím tak okraj koláče. Chce to trochu trpělivosti a citu a hlavně vymačkávat od středu a také dávat pozor, abychom někde těsto nepromáčkli až moc. Když mám hotovo, na pár místech ho ještě propíchnu vidličkou.

Na těsto pak naliju vzniklou směs. Když jsem dělala tento koláč poprvé, tak jsem si říkala, co z toho bude, protože jsem měla pocit, že taková tekutá směs se neupeče. No a upekla se. Když jsem dělala koláč teď naposledy, tak jsem tam automaticky nalila celý kelímek smetany, místo odměřeného množství. Uvědomila jsem si to v okamžiku, kdy jsem prázdný kelímek postavila linku. A jéje, proběhlo mi hlavou. Už se ale nedalo nic dělat. Napadlo mě, že bych přidala ještě jedno vejce, ale nakonec jsem to riskla a dala to do trouby i s větším množstvím smetany. No a hezky se to upeklo a pořád to bylo dobré. Možná to bylo tím, že tentokrát jsem měla dokonce smetanu 40ti procentní. Jen se mi koláč na vrchu trochu více připekl. Na fotce to možná vypadá jako černé, ale ve skutečnosti to bylo spíše do hněda, ale na chuť to nemělo vliv. Asi jsem malinko vyšla ze cviku.

Koláč se peče asi 40 minut na 185 stupňů. Pokud se to nahoře takto připéká, je dobré v závěru teplotu trochu snížit. I když já si myslím, že to možná bylo tou smetanou navíc, ale kdo ví. Fotka prvního koláče je z minulé roku, kdy jsme tam neměla nic navíc. Také je dobré to dát program, když to peče zespodu i z vrchu. Tady mám klínek už hotového koláče. To vedle  koláče je polévka, ale nenechte se zmást, není to dýňová, i když barvou trochu mate... musím říct, že na fotce je barva malinko zkreslená. Ve skutečnosti se jedná o polévku z pečených rajčat (a další zeleniny), ale o té si povíme zase někdy příště.

Nemyslete si, že jde v kuchyni všechno samo. Samozřejmě mi u toho asistuje Ňufák, můj věrný kuchyňský pomocníček. Někam se usadí a pozoruje no a občas se samozřejmě také ozve. To asi abych věděla, že tam je. Možná proto se většinou všechno vydaří, jak má.