Kosa jako z nosa

Letos je ten květen nějaký nevyzpytatelný. Sem tam se udělá hezky, ale většinou koukám spíše po tom, jakou bundu si vezmu ven, protože tam to na krátký rukáv zatím opravdu není. A co na to kočky? Ty se k tomu nevyjadřovaly...

Ale myslím si, že jim to nijak extra nevadí. V některé dny je fakt zima a i teplota v bytě klesne pod určité číslo, kdy se pak i zapne topení. To hned pozná Ňufák, protože se okamžitě nastěhuje na parapet, tam totiž na něj jde teplo z radiátoru. Tak se z pelíšku naklání, až se divím, že z něj nevypadne.

Takže jak se říká - březen, za kamna vlezem a duben, ještě tam budem, k tomu se může přidat také ještě květen, topím jako k*etén. Momentálně je to totiž velmi trefné. Možná tady ten výlupek ví, že je venku zima, a tak si pro jistotu zaleze ještě k paničce pod deku.

V ty dny, kdy bylo opravdu chladno, jsem vždycky jak na potvoru vychytala noční směnu. Podle mě to pak člověk ještě víc vnímá. Opravdu jsem nečekala, že se na směně v půlce května půjdu ještě přiobléct. Topení už je tady dávno stoplé, což opravdu nechápu, protože v noci bývá fakt ještě zima... ale holt, kde ušetříš tam ušetříš. Nahnala bych všechny panáky z kanclu, co mají akorát blbé řeči, pěkně na pár nočních směn a vzala bych jim přímotopy... myslím, že by je to pindání hned přešlo. Nemít ty přímotopy, tak je ze mě do rána rampouch. Nad ránem se teploty nebezpečně přibližují nule a to by bez zdroje tepla opravdu nešlo. No a jestli koumáte nad tady tou fotkou, tak to jsem se pokoušela vyfotit večerní odlet letadla FedEx. Jenže mobil nespolupracoval a než jsem se nadála, letadlo bylo v čudu. Ty dvě tečky vedle sebe nad horizontem, tak to je prosím pěkně, kdyby to někdo nepoznal, FedEx mizící v dáli.

Nedávno na mě doma čekalo jedno nemilé překvapení. Večer jsme šli ještě na chvíli ven a po návratu jsem na kuchyňské lince objevila tady toto... Na ráno jsem si totiž koupila dva suché croissanty a nechala je v sáčku na lince, abych si je nezapomněla vzít. V sáčku byla díra a jeden croissant byl úplně ožraný... no aspoň, že ten druhý zůstal v pořádku. Hádejte, čí to byla práce...

Viník byl ihned dopaden, a ještě k tomu měl spoustu komentářů. Myslím, že to bylo něco ve stylu "kvííí... o tom nic nevím... kvííí... jo ten sáček na lince.... kvííí... a to nebylo pro mě? aháá... kvííí... ale bylo to dobrý... kvííí". No, tady opravdu není nic v bezpečí.

Oblíbená ranní zábava - pozorování ptáčků. Ňufák s Koblihem sedí na okně a čučí, co kde venku lítá. Na parapetu je daná mistička se semínky a teď tam hodně lítají sýkorky a kocouři jsou z toho celí diví. Ráno se musí vytáhnout žaluzie nahoru, protože když pak přiletí nějaký opeřenec, Koblížek do nich mlátí. Jak je to líný knedlík, tak toto ho spolehlivě rozproudí.

No a paní kočka? Tak ta si teď většinu času hoví v kukani na křesle. Také se věnuje údržbě kožíšku a někdy tak urputně, až si obrátí ucho. Vypadá to srandovně. Pak říkám, co to ucho a ona na mě kvíká.

Už jsme byli na několika procházkách a vypadalo to venku i docela hezky, ale pořád ještě bylo docela chladno. Myslím, že to brzo přejde a ještě budeme v parných dnech vzpomínat na chladnější počasí v květnu... alespoň já určitě. No původně jsem to tak nezamýšlela, ale zase je článek hlavně o Ňufákovi. Ale nenechte se zmást, patronem tohoto blogu je kocour Koblížek. Však už tady pochoduje kolem, třepe ocasem a mňauká na mě, že bych měla chystat další článek do Galerie "U kocoura". Tomu také nic neunikne. Říkám mu, že všechno bude, jen si musí počkat. A já ještě musím nafotit malířský stojan, který jsem dostala, ať to můžu přidat k tomu. Koblížek má asi starost, aby to tady nezelo prázdnotou :-)