Lednové čtení s Ňufákem

 Máme začátek února, takže si zrekapitulujeme začátek nového čtenářského roku. Vítejte u lednového čtení s Ňufákem. Zapisuju si všechny přečtené knihy a vždy po konci měsíce je všechny vyfotím, společně s jedním z mých chlupatých asistentů.

V lednu jsem přečetla celkem čtyři knížky, což je poměrně dobrý začátek. Každá přečtená knížka se počítá. Byl to opět takový mix a náhodný výběr, jak u mě bývá zvykem. Dvě jsem přečetla na dovolené a další dvě potom doma.

Živý na vlastním pohřbu od finského autora jménem Arto Paasilinna, to byla knížka, kterou jsem otevřela letošní čtenářský rok. Rozhodně není potřeba děsit se názvu. Je to nenáročné a humorné čtení, které vám nezabere příliš času. Knížka má méně než dvěstě stran a obsahuje různé autobiografické rysy z autorova života. Vypráví o životě hlavního hrdiny Arttiho, který se stejně jako autor narodil ve Finsku za druhé světové války, a jednoho dne dospěje k tomu, že si chce vyzkoušet nanečisto svůj vlastní pohřeb, aby proběhlo vše v pořádku, až přijde jeho čas. Knihy od tohoto autora mám ráda, takže tady dávám palec nahoru.

Zmizet od Petry Soukupové je kniha obsahující tři povídky, z nichž první dvě vypráví děti. Všechno je to o rodinných a mezilidských vztazích, a osobních traumatech. Petra Soukupová je dobrá autorka, má takový zajímavý styl psaní. Píše o docela obyčejných věcech, ale takovým způsobem, až je to bolestně dobré, i když někdy smutné... což je i případ tohoto díla. Velkolepé dramatické zvraty tu nejsou v nějakém velkém počtu, hodně popisovaného se děje v samotném nitru postav. Je tu spousta jejich myšlenkových pochodů, které kolikrát docela nenásilně vedou k zamyšlení. U knížek od Soukupové se zřejmě nepotrháte smích, ale rozhodně je můžu doporučit ke čtení.

Pojízdné knihkupectví šťastných konců, jehož autorkou je Rebecca Raisin, jsem dostala v rámci jedné knižní akce - Mikulášské darovačky. Tam jsem si psala seznam pěti knih a jednu z nich jsem dostala. U tohoto kousku mě zaujala obálka a myšlenka pojízdného knihkupectví. To mi přišlo jako super nápad a hodně mě to nadchlo. Ale čtení už tak super nebylo, měla jsem o tom jinou představu a na můj vkus to byla velká romantika. Dovedla bych si představit tento motiv zpracovat jinak. Tady jsem zkrátka šlápla vedle a tento příběh zřejmě pošlu o dům dál.

Označená od P. C. Castové a Kristin Castové je prvním dílem série s názvem Škola noci. Že jste na nic takového v poslední době nenarazili? To se nedivte, není to žádná novinka, toto jsem četla, když mi bylo náct. No jo, prostě škola pro upíry, co k tomu víc dodat. Předminulý rok jsem se rozhodla si tuto sérii zkompletovat a některé díly se mi sháněly docela špatně. Tady tyto věci čtu, když chci něco lehčího, na odreagování. A když už jsem začala s prvním dílem, mohla bych letos přečíst celou sérii. Jsem zvědavá, jestli se mi to podaří. Minulý rok jsem tak četla Vampýrskou Akademii, ale tam měla jen šest dílů... Škola noci jich má dvanáct.

No a to bylo moje lednové čtení. A co vy, čtete občas? Ještě musím dodat (a také se trochu pochválit), že jsem si během ledna nekoupila žádnou knížku, takže ty přečtené zatím vedou 4:0. Uvidíme, kdy mi padne nějaká do oka. Na stránkách Knihy Dobrovský jsem viděla nějaké slevy, tak jsem je radši rychle zavřela, protože posledně jsem si tak objednala pět knih. No a tady to máte i s mým asistentem. Nepodařila se mi pořídit žádná ucházející fotka... Ňufák u toho buď mordoval hadrovou myš, nebo si zrovna velice pečlivě musel čistit kožich, takže toto je to nejlepší, co se nám podařilo vyrobit :-D Myslím, že ten pohled je velice výmluvný, zase mu z očí kouká nějaká čertovina.

Kočkám a čtení zdar :-)