Kočičí novoroční hlášení

 Tak vás všechny pěkně vítáme v novém roce tady na blogu. Jsme rádi, že se nám to po takové dlouhé pauze podařilo rozjet a zase je chuť psát. Těší nás, když si někdo najde cestu do našeho "Kočičího světa" a přejeme vám příjemné počtení i nadále.

Svátky i konec roku celá smečka přežila bez újmy na zdraví, a to je důležité. Poslouchat celé dny tu kanonádu není nic příjemného, ale  nějak jsme to zvládli. Problém nastává ve chvíli, kdy větrám a venku zrovna něco bouchne, to se pak koná hromadný úprk. Na Silvestra, kdy se očekávala největší palba, jsem zatáhla žaluzie, rozsvítila stromeček a nejdříve měla zapnuté rádio, které jsem později vyměnila za televizi. Jednak to kočky trochu rozptýlí a randál zvenku není potom tak výrazný.

No a co se dělo o půlnoci, tak to vám nepovím, protože jsme to kupodivu úspěšně zaspali. Už večer jsem se uvelebila na gauči a zkrátka jsem nějak usnula. Holt ty dvě denní směny v práci asi udělaly své. Kočky si samozřejmě přilehly a asi když viděly, že spí panička, tak spaly také. Vzbudila jsem se kolem jedné v noci, jen jsem zhasla stromeček a pokračovala v činnosti. Takže start do dalšího roku byl velmi poklidný :-D No jo, kocouři musí být zase spolu, co na tom, že hned vedle mají pelíšek...

Ňufák rád a často pečuje o svůj kožich, ale tady ta vánoční paráda se mu vůbec nelíbila. Vydrželo to asi pět vteřin a když to ze sebe sundal, chtěl to okousat. Parádu jsem mu zabavila, manekýn z něj asi nebude. A musím vám říct, co jsme tu zase měli za příhodu. Poslední dva dny v roce mi vyšla denní směna v práci. Vždycky si chystám nějakou svačinu, jenže se mi teď stalo, že jsem nesnědla jeden rohlík se šunkou a sýrem. Úplně jsem na to zapomněla a nechala tašku na chodbě jako vždycky. No a co se nestalo? Později jsem našla rohlík vytažený z tašky, sáček rozkousaný, šunka se sýrem v čudu, máslo olízané... no zůstal jen ten suchý rohlík. Myslela jsem že mě trefí. Ňufák je hlavní podezřelý a určitě se ani nerozdělil s kočkou. O tom, jak nakousal tyčinky z listového těsta zapomenuté na stole, se tu ani rozepisovat nebudu... no drobky byly všude.

Jo, to taková Mímulka se pěkně činí. Začala jsem skládat puzzle a ona se rozhodla, že se připojí. Přijde a rozvalí se na tom, přetočí se na jednu stranu a pak zase na druhou. Potom začne tlapkou šmátrat do krabice, kde jsou další dílky. S tím, jak je to puzzle obtížné a ještě s takovou pomocnicí to budu skládat do příštích Vánoc.

No a co Koblížek? Tak ten je paničce stále v patách a na všechno dohlíží. Musí vědět, co se tady píše, co čtu, vyrábím a také co se děje v kuchyni, nebo co jsem přinesla za nákup. Někdo prostě musí mít přehled, jinak by to nešlo :-) Doufáme, že se máte stejně dobře jako my :-)