Chovatelé koček a množitelé

 Dneska bych se ráda zaměřila na dva pojmy, které si někteří lidé pletou nebo nechápou rozdíly mezi nimi, ale stejně se s vámi do krve budou hádat, že tak to není. A také si povíme o tom, proč já žádné kočky nechovám. Občas se mě na to totiž někdo zeptá.

K tomuto článku mě inspiroval jeden příspěvek na sociální síti, kdy tam paní dávala odkaz na inzerát, který nabízel "britská" koťata. Paní se ptala, jestli někdo na ten inzerát také reagoval, s tím, že poslala zálohu a od té doby s ní nikdo nekomunikuje. Na inzerát jsem jen zběžně mrkla, ale praštilo mě do očí hned několik věcí. Nikde tam nebyl název chovatelské stanice, ani slovo o původu koťat a nabízela se za 5 nebo 6 tisíc, což opravdu není cena, za kterou by se plemena prodávala.

Za mě, pokud si někdo myslí, že za pět tisíc koupí čistokrevnou kočku, tak je buď hloupý nebo neznalý a jen podpoří množitele. Názvem daného plemene se může správně označovat jen kočka s průkazem původu, tedy z registrovaného chovu. V chovatelské stanici dostanou PP vždy všechna koťata z vrhu. Pokud vám bude někdo tvrdit, že kočka stojí tak málo, protože byla poslední z vrhu, tak je to nesmysl a pěkně kecá. Ale jsou lidi, co to spolknou i s navijákem.

Velmi často se v takových inzerátech objevuje spojení "čistokrevná bez PP" nebo "čistokrevný kříženec". Z toho se mi ježí vlasy. Jsou to bláboly. Právě ten průkaz původu zaručuje to, že kočka je opravdu zástupcem toho konkrétního plemene a tedy splňuje jeho náležitosti. Pokud ho kočka nemá, člověk nemá jistotu, co si vlastně pořizuje.  Stejně tak s tím křížencem. Jednotlivá plemena se zkrátka mezi sebou nekříží, z dobrých důvodů. Jedinou výjimkou, na kterou jsem si teď vzpomněla, je snad chov "scotish fold", tedy skotské klapouché. Jejich sklopená ouška jsou vlastně genetickou vadou, proto by oba rodiče vrhu neměli mít sklopené uši, takže jeden z nich může být tuším britská kočka. Spojení čistokrevný kříženec je prostě nesmysl. Pokud si někdo myslí, že když si pořídí "britku" a nechá ji nakrýt obyčejným kocourem, tak bude mít britská koťata, je na omylu. O zástupce daného plemene už se zkrátka jednat nebude.

Docela mě vytáčí jedinci, kteří prohlásí, že když nebudou jezdit na výstavy, průkaz původu nepotřebují. Nikdo nikoho samozřejmě nenutí nikam jezdit, potom ale nechápu, proč teda pořizují rádoby plemeno, když je jim vlastně jedno, jaké ta kočka bude. Má to asi takovou logiku, jako kdybyste si koupili kabelku u Vietnamců a dali za ni několik tisíc.

Množitel je v podstatě každý, kdo musí mít koťátka od své Micky, protože "jsou přece krásné a vždycky si je vezmou děti od sousedů". Nebo ten, kdo si koupí nějakou kóču, samozřejmě zaručeně čistokrevnou, ale bez bez PP a dál si vesele produkuje koťata jako na běžícím páse, aniž by měl páru o genetice a o možných rizicích, které si dané plemeno může nést s sebou. To jsou pro mě lidé, kteří zkrátka nevidí dál, než na špičku vlastního nosu, je jim jedno, že útulky praskají ve švech, hlavně že oni mají odbyt a zisk. Kočku prodají opravdu kdekomu. Kde je poptávka, je i nabídka, je to začarovaný kruh. Já nějak nevidím důvod, proč takové lidi podporovat.

Pokud už se člověk rozhodne, že chce nějakou nóbl kočku, měl by si o tom aspoň něco zjistit. Jsou lidé, kteří jsou schopní i docela obyčejnou kočku vydávat za příslušníka nějakého plemene a stejně tak se najdou lidí, kteří na to skočí. Cenou se člověk moc řídit nemůže, už jsem viděla i koťata nabízené za 9 - 10 tisíc, bez ověřeného původu. Někteří množitelé jsou vyčůraní, vydávají se za chovatelskou stanici a dokonce vám dají i falešný průkaz původu koček. No, já sama přesně nevím, jak má tento dokument vypadat, ale není nic jednoduššího, než si u Svazu chovatelů koček ověřit, jak má vypadat a zda konkrétní stanice opravdu existuje.

No a teď k mému "chovatelství" koček. Vlastním tři kousky a žádné další neprodukuju. Jsou to naprosto obyčejné kočky, kterých kdybych se neujala, kdoví jak by skončily. Ty mi zatím stačí. Možná si jednou pořídím zástupce konkrétního plemene, ale to je zatím vzdálená hudba budoucnosti. Zatím jsou mým největším favoritem orientální/siamské kočky a něvské maškarády. Myslím, že bych chovatelem koček asi ani nechtěla být. Je to náročné na prostor a také finance, je kolem toho dost zařizování. Vyžaduje to také určité znalosti, pak je tu testování koček, jejich genetika a tak dále. Asi nejhorší by pro mě bylo, poslat vypiplaná koťátka ze svých vrhů do světa. Člověk si k nim přece jen vytvoří nějaké pouto a pak ta nejistota, jestli se opravdu dostali do dobrých a hlavně zodpovědných rukou... Chovatelství budu zatím jen z dáli pozorovat a zajímat se.

A fotka pro zpestření :-) Mímulka si myslí, že žádnou další kočku nepotřebujeme... asi má strach, že by na ni nezbylo místo na polštáři :-D







12 komentářů:

  1. Lili,to je zajímavý příspěvek.Já osobně bych se chovatelství věnovat nemohla.Nedokázala bych koťata,která bych si určitě hned zamilovala prodávat dále.A hlavně to není jen tak.Mladí mají chovatelskou stanici NO.Vzít do chovu fenu není jen tak.Předchází tomu různá vyšetření a hlavně musí mít v pořádku kyčle,neboť velká plemena psů trpí na dysplazii.Samozřejmě,že všechny mají dlouhé rodokmeny.Pro fenu hledají vhodného psa a jednou s ní třeba do Německa,Polska,byli i v Lucembursku.U nich je to hlavně o tom,že dcery přítel se od dětství věnoval kynologii a vedl k tomu i své děti,moje vnoučata.Je to o hodinách cvičení,teď se připravují na zkoušky,tak denně za každého počasí cvičí se psy.Dokonce si zařizují i svůj cvičák,protože dcery přítel má i zkoušky na cvičitele.Byla jsem při zahájení fotit a chystám se dát pár fotek na blog.Rozepsala jsem se.
    Měj hezký zbytek víkendu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsme na tom stejně. Odchovala bych tak jeden vrh a pak bych skončila, protože bych si všechny ty malé uzlíčky chtěla nechat. Jednou jsem tak dávala do nových domovů dvě odrostlé koťata, které jsem měla dočasně v péči a přišlo mi to smutné. Byla jsem ráda, že jim podařilo najít nové místo, ale zároveň mi to bylo trochu líto. Určitě takové fotky dej na blog, bude to zajímavé... a klidně i nějaké povídání k tomu :-) To by mě moc zajímalo.

      Vymazat
  2. Na to podstatné jsem zapomněla,že množírny odsuzuji a všechny,kteří se snaží nějak se zvířaty kšeftovat.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky takové lidi nechápu. Mě třeba u zvířete zajímá hlavně, aby bylo tak nějak zdravé, aby mělo klidnou povahu a rádo se se mnou mazlilo. Na takové účely mi postačí i něco z útulku nebo něco zatoulaného z ulice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nalezenci bývají obvykle velmi vděční tvorové.

      Vymazat
  4. Boj proti tzv. množírnám je teď hodně "v módě". Bohužel je to spíš boj registrovaných chovatelů zvířat s PP, proti těm ostatním (neregistrovaným, nebo registrovaným v jiných méně známých organizacích).
    Čistokrevné zvíře bez PP není tak úplně nesmysl, jen se nedá dokázat, že je skutečně čistokrevné. Přístup chovatelských organizací ke svým členům je někdy příšerný. Neznám současné poměry, ale když ještě manžel choval dobrmany, tak mu přidělovali poradce chovu ze 100 km vzdálené Ostravy místo z Brna, které je podstatně blíž a kam jsme spadali - a to se samozřejmě promítlo do ceny cesťáku. Další věc, manžel si nemohl vybrat krycího psa, přidělovali mu jen svoje vlastní (tedy předsedy klubu a jeho kamarádů), opět kdesi v severních Čechách. Výstavy podplacené... Manžel dokonce vyhrál i soudní spor, kde napadl výrok rozhodčího a po přezkumu dalšími znalci mu byl titul pro psa přiznán.
    A není v tom sám, znám spoustu podobných, kteří se po těchto zkušenostech na organizovaný chov vykašlali a začali chovat bez PP, a přesto dodržovali všechny zásady pro zdravý odchov. Naštěstí je už dnes více organizací a tito lidé se mohou znovu vrátit k chovu zvířat s PP. Ale stejně čelí napadání a osočování ze strany chovatelů a vedení původní (a nejstarší) organizace.

    A také znám pár chovatelů zvířat s PP (většinou koček) u kterých si člověk nemůže být jistý, že ty papíry obsahují pravdivé informace. Znám chovatele, který si pořídil krásného kocoura bez PP a kryl s ním své papírové kočky a psal to na jiného - neplodného. A znám chovatelku, která má tolik koček a kocourů (všechny s PP), že absolutně nemůže vědět, který ze samců je otcem koťat, protože je má všechny společně na volno v jedné velké místnosti svého domu a odděluje vždycky jen kočku těsně před porodem.
    Také jsme byli pro štěňátko s PP v opravdovském velkochovu. To nebyla jen tak nějaká množírna s 10 nebo 20 psy, tam jich bylo značně přes stovku. A ti lidé k nim najímali několik studentů jako brigádníky, aby to vůbec všechno stačili obstarávat. Samozřejmě štěňátko jsme od nich nevzali.

    A pak tady někdo označí za "množírnu" např. důchodce, který si jednou za rok odchová štěňátka bez PP aby si přilepšil k důchodu?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak to funguje u chovu psů, to nevím. Jde mi o to, že útulky jsou narvané k prasknutí, ale lidé si dál a dál budou produkovat. Proto tedy s domácím množením zkrátka nemůžu souhlasit a ani to obhajovat tím, že si někdo potřebuje přilepšit.

      Vymazat
  5. Obávám se, že tak jako průkaz od bazarovho auta nemusí vůbec nic znamenat, že u zvířat to může být ještě horší.... To by se s každým muselo jít na genetické testy...

    OdpovědětVymazat
  6. Lili, velice zajímavý článek.
    Moje sestra měla orvní mainku, tedy mainskou mývalí kočku z chovné stanice. Neměla jí od kotěte, jak bývá zvykem, ale koupila starší "vysloužilou" kočku. Když si pro ní jela, byla v šoku. V bytě v paneláku bylo těch koček spousta. Tato konkrétní měla 3x koťata, poprvé klasickým vrhem a podruhé a potřetí jí na veterině koťata brali operativně. Tedy něco jako císařský řez. A doktor usoudil, že se Amylou už do chovu nehodí, vzhledem k těm dvěma operativním porodům. Paní majitelka neměla ke svým mainkám žádný vztah. Jen nakrýt, odnosit koťata a pak je prodat za nemalý peníz novým majitelům. Sestra tuto chovnou stanici nazvala "fabrika na kočky". Amylou měla samozřejmě průkaz původu, stejně tak i pak kocour ze stejné stanice. Oba koupila ve slevě a dala jim lásku, kterou předtím neznali.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, všechno je to o lidech. Stejně tak jako se najdou výborní a zodpovědní chovatelé, jsou bohužel i ti špatní. Na nějaký etický kodex kašlou a v chovatelské organizaci podle mě takoví nemají co dělat. Jenže pokud se to nenahlásí, dál jim to prochází. V bytě 1+1 mám tři kočky a podle mě je to do takového prostoru akorát, víc bych jich sem necpala. Člověk musí také umět zvážit své možnosti. Spíš než na chov bych to do budoucna viděla na nějakou dočasnou péči pro útulek.

      Vymazat
    2. Přesné a výstižné. Né každý chovatel je poctivý co si umí ohlídat svůj chov a být důsledný a ti nepoctiví jím to pak kazí a vrhá to špatné světlo na dobrého a poctivého chovatele a bohužel je těch poctivých už tak málo,že je mi to až líto.

      Vymazat
  7. My máme kočičku z množírny. teda ne, že bychom si ji tam koupili, ale vzali jsme si ji z útulku. Je to skvělý kocourek, ale má spousty zdravotních problémů. Je to pár dní, co jsem s ním byla opět u veterináře. Prý má něco se střevy... Ale není to nic vážného. Náš kulíšek byl moc hodný, celou dobu ležel u něj v bedýnce a vůbec nenadával. Jediné, co mě štvalo, bylo, že jsem musela celou dobu ten respirátor.

    OdpovědětVymazat

V Kutné Hoře

 V lednu jsme navštívili město Kutná Hora. Pro mě to byla první návštěva tohoto místa. Dopravili jsme se sem vlakem a když jsme ráno vyjíždě...