Letní drobnosti

Tak si dáme zase povídací a letně laděný článek. Nečekejte žádnou senzaci, je to o věcech ze života, prostě takové střípky. Ovšem o takových těch všedních věcech se mi dobře píše, zvlášť, když mají pozitivní nádech... což si myslím, že následující řádky mít budou. Tak kdo si chcete odpočinout nebo dobře se naladit, pokračujte dále.

Minulý rok jsem objevila naprosto geniální polévku z pečené zeleniny. Hodí se právě teď v letním období, kdy je spousta zeleniny ze zahrádky a člověk často řeší, co s přebytky nebo tím, co mu někdo daruje. Na tento zázrak jsou potřeba především rajčata, ale využít můžete i papriku nebo zbytek cukety, co se vám válí v lednici a nevíte, co s tím. K tomu se přidá ještě cibule, česnek, sůl pepř, tymián nebo bazalka a zakápne se to olivovým olejem. Dá se to pod alobal a do trouby.

Upečená zelenina se pak rozmixuje. Je vhodné tuto vzniklou směs nebo pak hotovou polévku přepasírovat, protože ty slupky z rajčat jsou v tom velmi otravné. Je to sice práce navíc, ale výsledek pak stojí za to. K rozmixované směsi přidám trochu vývaru, zaliju smetanou a dám ještě povařit. Pak už je případně dochutím a je to. K polévce si pak ráda dám na sucho opečený chleba a trošku zastrouhnu parmezánem. Mňam. Jak o tom píšu, úplně jsem na polévku dostala chuť.

Toto bych mohla zařadit do pomyslné rubriky "první káva v měsíci". V červenci byla první a zároveň jediná. K tomu jsem si dala chlebíček. Čekala jsem na manžela, než se ostříhá a tímto jsem si krátila chvíli. Pak jsme ještě krátce mrkli po obchodech a jeli jsme zase domů. 

Toto je prosím pěkně, sauna. Jestli si ťukáte na čelo, že někdo v těch vedrech jde ještě do sauny, tak vás můžu uklidnit. Bylo to zrovna v den, kdy byla venku normální teplota a ještě k tomu bylo večer. Ve vedrech bych na to neměla ani pomyšlení, ale takto to byl příjemný relax... pak jsem se ještě rochnila ve vodě. No a když vidím tu saunu, tak vzpomínám na Finsko. Když jsme tam loni byly, zrovna jsme tak chytli to největší teplo, což tam bylo 28 až 30 stupňů, tedy pro ně opravdu dost. Ovšem když to srovnám s těmi čtyřicítkami tady, tak tam bylo vlastně velmi příjemně...

Kytice růží pro radost, která mi přišla do práce. Já samozřejmě vím, od koho byla, ale stejně to vyvolalo různé komentáře. Až jsem nad tím kroutila hlavou, že někdo musí tak rozumovat a zpochybňovat, od koho a proč přišla. Vlastně mi to přijde trochu smutné, že někteří lidé mají takové myšlenkové pochody. Ale víte co se říká - jak si to kdo udělá, takové to má... Doma jsem na kytici nechala ten okrasný papír, protože jinak by zase měla okousané listy od Ňufáka, který bych pak určitě zase někde nablil.

I letos máme v letištní hale vystavené obrázky ze zušky. Není to jen tak, je to v rámci akce "Dražba pro Fénix".  Jedná se o benefiční dražbu sdružení Fénix, které funguje jako podpora lidí na vozíčku. Jsou tu kasičky na dobrovolné příspěvky, ale také je možné si později libovolný obraz vydražit. Všechny vystavené obrázky jsem si prohlídla a musím říct, že některé jsou opravdu velmi povedené, třeba tady ten páv. Kdybych nebyla líná, tak si podobného také namaluju, ale nějak se mi teď do výtvarného tvoření nechce a nemám na to pořádně chuť. Mám několik věci rozdělaných, ale nejsem schopná je dokončit. Tak třeba jednou. Mým aktuálním cílem je něco přečíst, přežít léto, pracovní sezónu a hlavně ty vedra.