Jak mě dostihla sezóna

 Zase si dáme něco nezávazného a povídacího. Na články nabité informacemi zkrátka jaksi nemám kapacitu... ostatně tu mám v poslední době na velmi málo věci. Takovéto "obyčejné" články mi vyhovují nejvíce.

Jak jsem si původně myslela, že srpen bude už takový lehčí a méně náročný, tak jsem se spletla. Vůbec to tak není. Letošní sezóna v práci možná není tak natřískaná, jako minulý rok, ale všichni ti lidé mě unavují mnohem více, než tomu bylo loni. Po celém dni v práci ani nemám chuť na čtení a jsem ráda, když za měsíc přečtu jednu knížku. Zatím mlsně koukám do knihovny a těším se, až bude podzim a já budu zase více číst. A že tam toho k přečtení je hodně. Náhodný pohled na jednu poličku v regálu - tři knihy z tohoto jsem ještě nečetla. Stejně tak mám nepřečtené kousky i v jiných policích a nevím, po čem sáhnu první. Asi si vždycky něco vylosuju.

Nejnáročnější dny jsou asi ty, které strávím celé v odletové hale. To vždycky dojdu domů hladová jako vlk a potřebuju nějaká pořádné jídlo, jinak spasu, co zrovna vidím. Po jedné takové směně jsme si zašli večer na jídlo a vsadila jsem na klasiku - kuřecí řízek a opečené brambůrky. A jo, snědla jsem to celé.

Přijde mi, že život teď jaksi moc neživotuje a funguju spíše na úsporný režim. Ani teď moc nevýletujeme, ale občas se přece jen někam vydáme, třeba na snídani. Výjimečně jsem si dala kávu. Tato fotka patří do pomyslné rubriky "první káva v měsíci". Často je taková káva za ten daný měsíc jediná.

Dala jsem si omeletku a byla to snídaně tak akorát. Pak jsem ještě courala po obchůdcích kolem a nakonec jsem si domů donesla jednu knížku a pár kousků oblečení vhodných i na teplejší počasí. Nevím, jestli se dostanu k tomu tady o těch kouscích napsat, ale za mě to byl velmi výhodný nákup. Dlouhé těňoučké kalhoty, delší volné šaty s rozparkem a pak ještě jednu pruhované, to jsem prostě potřebovala.

Na chladící vitrínce v podniku, kde jsem měla omeletku, mě zaujal tady ten obrázek, z kterého úplně dýchá podzim. Asi se budu opakovat, ale ten mám ráda a těším se na něj. Už tak dva týdny na internetu koukám na povlečení a deky s podzimními motivy.

Jídla teď dělám spíše jednoduchá a rychlá, ale přesto jsem se jeden den pustila do kuřecího vývaru. Ten den se zrovna poštěstilo, že nebylo venku čtyřicet stupňů, jinak bych ho nevařila. Vývar byl jako lusk.

Když dělám vývar, tak část se spotřebuje hned a část jde do mrazáku. Když pak dělám nějaké omáčky, tak se to velice hodí. Třeba taková koprovka je pak naprosto vynikající. Do polévky samozřejmě musí být i nakrájená zelenina a uvařené maso... a něco zeleného.

Kočky to mají pořád stejně. Co vám budu povídat, však se na to podívejte. Mají nonstop pohodičku, až jim někdy trochu závidím a říkám si, že bych občas chtěla být svoje vlastní kočka. Jo, to se někdo má...

Nedávno jsme teď s malým šedivým okupantem byli na veterině na prohlídce... no a už tam malý není. Má tři a půl kila, což je stejně, jako měl v jeho věku Ňufák. Jestli mrňous mourovatého parťáka doroste, tak tady budu mít dalšího kočičího gigantíka.

Nebojte, je tady i Koblížek. Na všechno pečlivě dohlíží. I když teď se toho u nás moc neděje, protože většinou je to tak, že co se nutně nemusí, to se nedělá. Sezóna mě zkrátka dostihla a poznávám to i tady na blogu. Docela mě zachraňují články chystané dopředu, které vždy naťukám, když se sejde čas a chuť. Na obcházení ostatních blogů už moc kapacity nemám, sem tam k někomu nakouknu a něco okomentuju, ale jinak jsem s tím dost pozadu. Ale já to všechno zase doženu. Opatrujte se a my se zase chvíli budeme věnovat odpočinku, protože ten je také důležitý.