V říjnu jsme stihli ještě návštěvu zříceniny hradu Boskovice. Nachází se ve stejnojmenném městečku a z Brna to není daleko. Kromě zříceniny je tu také zámek, ten byl ale už jen pro předem domluvené skupiny.
Prohlídka je bez průvodce, toho si děláte sami sobě. Na pokladně dostanete brožurku s informacemi a mapkou. Času tady můžete strávit kolik chcete.
Hrad jako takový byl založen nejspíše v polovině 13. století, ovšem první písemná zmínka pochází z počátku 14. století a nese informaci o jeho dobytí... takže je jasné, že hrad tu musel stávat už dříve před touto zmínkou.
Z původního paláce se dochovalo jen torzo a zdi čnící do výšky. Jestli si říkáte, kam se poděla střecha, tak ta byla v 18. století stržena. Zní to strašně, ale bohužel. Hrad pak začal chátrat a stal se také zdrojem materiálu pro stavbu jiných budov ve městě. Je to smutné, ale tenkrát to tak chodilo.
Zajímavá je zde studna se šlapacím kolem, které je funkční. Doporučuji si to vyhledat, je to zajímavé, stejně jako samotná historie hradu. Studnu jsem si samozřejmě nevyfotila, ale Google jistě poradí.
Bylo pod mrakem, což je na fotkách znát, ale i tak byly z hradu hezké výhledy... zvlášť, když se okolní krajina zahalila podzimními barvami.
Podle mapky se dalo dobře najít, v jaké části se zrovna nacházíme. Průběžně jsem studovala informace o zřícenině a rozhlížela jsem se kolem.
Kdybych mohla, tak vlezu úplně všude. To se ale nesmí, tak jsem se musela spokojit s tím, co bylo přístupné.
V malé vnitřní expozici byl model hradu v jeho předpokládané původní podobě. Je opravdu škoda, že se tato podoba nedochovala... byla by to monumentální stavba a myslím, že by se pak hrad mohla rovnat třeba s dnešním Pernštejnem...
Tady jsme se zase vrátili k pokladně, přes kterou jsme sem přišli. Ještě se pokocháme červeným listím a vydáme se zpátky do města, k zaparkovanému autu. V současné době hrad vlastní rodina Mensdorff-Pouilly, které byl navrácen zpět v roce 1991 v restitucích.
Žádné komentáře:
Okomentovat