(Ne zrovna oblíbené) typy cestujících na letišti

 Odbavování cestujících a jejich kontrola patří k té zábavnější části mé práce, ale s tím je teď bohužel na nějakou dobu utrum. Přesto bych ale chtěla sepsat pár řádků k tomuto tématu, které mi už nějakou dobu leží hlavě, konkrétně k některým typům cestujících. Kdo ví, třeba se jednou bude zase lítat.

To si tak přijdete na letiště, necháte si odbavit zavazadla, která nebudete mít u sebe na palubě, ale budou cestovat v nákladovém prostoru, no a pak si projdete bezpečnostní kontrolou... jednoduché, že? Na odbavení potkáme různé typy lidí, někteří jsou naprosto v pohodě, někteří už zase tak ne, a právě na ně bych se chtěla dnes zaměřit.

1) Frajírci, co se diví, že si musí něco sundávat, nebo nedejbože něco vytahovat ze zavazadla. Příchod ve stylu "jájsemtadytennejvětšíking" a otrávený obličej to jistí. Odložit si přebytečné vrstvy oblečení, vyprázdnit kapsy a vytáhnout konkrétní věci ze zavazadla na pokyn nás pracovníků, to je naprosto standardní záležitost, a nechápu, že s tím má stále ještě někdo problém.

2) Paničky, co se dohadují kvůli krému. Většinou jsou to dámy ne úplně mladého věku, dobře ohozené, nafintěné, zkrátka nevypadají, že by se jim vedlo špatně a musely řešit každou korunu. Problém tady nastává ve chvíli, kdy u nich najdete krém, který je nad limit. Jedno základní pravidlo - cokoliv nad 100 mililitrů nemůže do kabinového zavazadla, které budete mít během cesty u sebe. Pokud už si chcete vzít něco takového, tak ano, ale do zavazadla, které půjde do podpalubí. Takové dámy se budou s vámi dohadovat, že to je krém a ne tekutina, ale pokud je množství čehokoliv uvedené právě v mililitrech, tak prostě smůla. Pak se začnou rozčilovat, kolik ten krém stál a urazí se. Přitom zjistit si, co se může a co ne, je ta nejmenší věc.

3) Dědci, co se hádají kvůli půl litru vody... kterou si stejně napustili doma z kohoutku. Přijdou s tím, že musí mít u sebe tekutiny ze zdravotních důvodů a mají to potvrzené od doktora. Na důkaz svých slov nám ukazují nějakou objednávací kartičku s termíny návštěv. Upozorníme, že ale potřebujeme napsané potvrzení od lékaře, jinak platí stejná pravidla jako pro ostatní. A tady nastává chvíle, kdy se dědek začne rozčilovat, že je x- krát operovaný a my mu nepovolíme ani vodu. Pokud někdo opravdu tu vodu pořád potřebuje, tak to potvrzení sepsané má a pak není nejmenší problém. Ale tak, že si prostě řeknete, že máte operované koleno a proto si vezmete vodu přes kontrolu, tak to nefunguje. Kromě toho, napustit si vodu do prázdné láhve může člověk i na toaletách za bezpečnostní kontrolou... případně koupit.

4) Těhotné ženské, co nechtějí projít bezpečnostním rámem a pak se diví, že je jako kontrolujeme a dělají kolem toho cavyky. Věc se má totiž tak. Pokud je žena těhotná, rámem projít může, ale pokud z nějakého důvodu nechce, pustí se bokem. Každý člověk ale musí být nějak zkontrolován a pokud se tak nestane díky průchodu rámem, je nutné přistoupit k jinému způsobu, v tom případě ke klasické fyzické kontrole osoby. K tomu se může jako doplněk použít ruční detektor kovu. 

5) Matky s nosítkem, co nechtějí odložit dítě nebo nosítko... a nebo obojí. Jsou i takové, co si odloží zavazadla na pás a rovnou, i s děckem v nosítku, se hrnou k rámu. Na upozornění, že takto to není možné, se cítí dotčené, že je jako chceme oddělit od jejich dítěte. Nosítko je zkrátka nutné také sundat, stejně jako například čepice, šátek a podobně. Pokud dítě ještě neumí chodit, tak ano, v tomto případě se pronese rámem na rukou jednoho ze svých rodičů. Pokud umí chodit, v ideálním případě projde samo, případně s drobným popostrčením rodičů. Občas je to doprovázeno otráveným obličejem a různými komentáři.

6) Vřískající děcka. To je asi jedna posledních věcí, které chcete ve čtyři ráno slyšet. Některé jsou v pohodě, u jiných je to naopak. Zpravidla nastává problém ve chvíli, kdy musí odložit hračku nebo batoh. Projít rámem, to už je úplná katastrofa. Zaseknou se, drží se rodičů nebo se začnou válet po zemi, to vše za vydatného zvukového doprovodu. Nechtějí projít rámem sami, ani za doprovodu rodičů, kterým pak nezbyde nic jiného, než děcko protáhnout na smyka (což už je extrém). Výhružky typu "já tě tady nechám" nejsou nic platné. Chápu, že je to pro ně neznámá věc, proto by jim rodiče měli dopředu vše vysvětlit... určitě by to pak šlo lépe.

7) Sprinteři. Přijdou, rychle hodí batoh do bedny na pásu a profrčí rámem, aniž by vyčkali pokynů pracovníků. Pak je ale stejně vracíme zpět, a to i vícekrát... třeba aby vysypali plné kapsy. Ono ale opravdu není kam spěchat, nástup na palubu letadla o hodinu dříve opravdu nezačne.

8) Početné rodiny/skupiny. Několik lidí, co spolu jede na na dovolenou, takže i kontrolu chtějí absolvovat najednou. Většinou se to má tak, že část už stojí u pásu, kam se odkládají věci, kouká a čeká na zbytek, kterému se ještě kontrolují letenky. Halekají na sebe "Milane, pojď sééém, pohni" a "Milane, co máš v batohuuu". Říkáte jim, co mají odložit, ale polovina moc neposlouchá, protože mluví mezi sebou, takže to musíte opakovat. Tento typ není zase tak strašný... jen jsou někdy trochu zmatení, hlučnější a potřebují více času.

9) Připití strejdové. To už člověk tak nějak pozná. Jsou trochu veselejší, hlučnější a chtějí diskutovat. O tom, proč si musí sundat svou kšiltovku Marlboro nebo o tom, že letí poprvé, nebo že už letěli. Většinou jsou neškodní, ale moc tyto lidi nemusím, občas se mají tendenci k člověku příliš přibližovat a to mi vadí.

10) Baroví povaleči. Čekání na letišti si člověk samozřejmě může zkrátit třeba posezením u letištního baru, proč ne... ale také musí vědět, kdy je čas posunout se dál. Chvíli předtím, než se ukončí odbavení, se o tom zahlásí upozornění, ať si cestující neprodleně projdou bezpečnostní kontrolou. Tito opozdilci vyčkávající do poslední chvíle se konečně uráčí zvednou své ctěné pozadí ze židle a jdou k nám. Zpravidla se v tuto chvíli stane, že je potřeba v zavazadle něco dohledat, nebo je člověk vybrán počítačem na náhodný test zakázaných látek, což znamená zdržení. To pak tito lidé začnou být nervózní nebo i nepříjemní, ale můžou si za to sami. Stačilo by se zvednout o chvilku dříve :-)

Lidé jsou prostě různí :-)